Rok 1210 ze záznamů různých kronik vyhodnotil R. Henning následovně: „Krajně drsná zima v lednu a únoru. Zamrzlo i Černé moře. Na počátku srpna se dostavily sedmidenní prudké deště a povodně.“
Zřejmě největším srpnovým důvodem, proč se dívat na hvězdnou oblohu, bude vyvrcholení meteorického roje Perseid. Stane se tak 12. 8. ve večerních hodinách za příznivých světelných podmínek. Měsíc bude krátce po novu a jeho úzký srpek bude záhy zapadat, jeho svit nebude rušit pozorování. Avšak na samotnou vhodnou fázi Měsíce nesmíme spoléhat. Pokud chceme vidět více, musíme být v krajině nejen otevřené k obloze, ale také co nejméně zasažené lidským nočním osvětlením. Pokud nestihnete se dívat v uvedeném dni, nevadí. Maximum je rozprostřeno na dobu tří dnů, takže den před a po 12. 8. stále bude četnost meteorů dosti vysoká.
Večer nad západním obzorem zahlédneme jasnou Venuši. Ta zapadá začátkem měsíce před 22. hodinou (SELČ), koncem o hodinu dříve.
Nad severozápadním obzorem zahlédneme počátkem noci obrazec Velkého vozu. Oblouk oje míří na jasného Arctura, nejjasnější hvězdu souhvězdí Pastýře (Bootes). Obrazec souhvězdí mi připomíná vojáka stojícího v pozoru na stráži. U jeho východního ramene je půloblouček hvězd souhvězdí Severní Koruny (Corona Borealis). Nejjasnější hvězda tohoto souhvězdí nese jméno Gemma. Podle stáří, vzdálenosti i směru pohybu ji považujeme za členku pohybové hvězdokupy Velkého vozu. Vykazuje velkou magnetickou aktivitu a intenzivně září v rentgenově oboru. Je obklopena prachoplynným diskem. Je to dvojhvězda, menší průvodce obíhá kolem hlavní a jasně dominantní složky ve vzdálenosti 0,2 AU.
Nad jihem vrcholí v okolo 22. hodiny letní díl hvězdné oblohy.Vysoko nad obzorem najdeme Letní orientační trojúhelník tvořený nejjasnějšími hvězdami v souhvězdí Lyry (Vega), Orla (Altair, Aquila) a Labutě (Deneb, Cygnus). Prodloužením spojnice Deneb – Altair dosáhneme souhvězdí Střelce (Sagitarius), spojnice Deneb – Vega míří na Herkula, spojnice Vega – Altair míří na Kozoroha (Capricornus). Kozoroha ostatně ani nemusíme pracně vyhledávat, protože se v něm pohybuje planeta Saturn. Jasnější Jupiter září v souhvězdí Vodnáře (Aquarius).
Nevýrazným Vodnářem jsme se přesunuli k východnímu obzoru, nad kterým je souhvězdí Pegase a Andromedy. Mlhavý podlouhlý obláček galaxie M 31 (galaxie v Andromedě), který uvidíme již bez dalekohledu, nám připomene, že se k sobě blížíme rychlostí okolo 114 km/sec. Zhruba za 4,5 miliardy let se začneme navzájem prolínat a za dalších 6 miliard let se z obou galaxií konečně vytvoří obří eliptická galaxie nepodobná svým předchůdkyním. Podle některých náznaků se již jednou setkali, prolnuli a oddělili. Mělo se tak stát před 10 miliardami let.
Na konci noci vysoko nad východním obzorem se vznáší dvojité vé souhvězdí Kasiopeji. Jedno z ramen míří na souhvězdí Persea. Hvězda v tomto souhvězdí označená řeckým písmenem beta nese název Algol, Ďábelská hvězda. Jedná se o zákrytovou dvojhvězdu, tedy dvojici hvězd kolem sebe obíhající v takové rovině, že se z našeho pohledu obě složky každým oběhem zakrývají a tím se pravidelně mění jasnost soustavy. Když změříme délky zákrytů a odkrytů, můžeme na základě známých zákonů stanovit celou řadu vlastností obou hvězd, které bychom jinak nebyli schopni zjistit. Zákrytové dvojhvězdy – Algol není jedinou – jsou zdrojem cenných informací. Perioda světelných změn je necelé tři dny a pokles jasu soutavy je patrný i méně zkušenému pozorovateli. Zřejmě si toho všimli lidé již ve starověku. Do soustavy Algolu patří ještě jedna hvězda, která se zákrytů nezúčastňuje.
Fáze měsíce
- 8.8. v 15:50 – nov
- 15.8. v 17:20 – první čtvrť
- 22.8. ve 14:02 – úplněk
- 30.8. v 9:13 – poslední čtvrť