Otázka, která vyvstává vždy na začátku roku a ti, kteří už mají kalendář či diář, listují, aby ji zodpověděli. Samozřejmě dnes díky počítačům a telefonům zjistíme víc než jen příští rok a můžeme si najít datum Velikonoc libovolného roku. V této sérii článků se podíváme na datum Velikonoc zeširoka a pokud možno i od začátku.

Hebrejský kalendář

V době, kdy došlo k Ježíšovu ukřižování, se v Judeji používal hebrejský kalendář. Ten je takzvaně lunisolární, řídí se jak Sluncem, tak i Měsícem. Kalendář funguje tak, že každý první den v měsíci je nov. Kalendářní měsíc a Měsíc na obloze jsou tedy synchronní a měsíce mají 29 anebo 30 dnů. Rok má 12 těchto měsíců a aby se udržela synchronizace s ročními dobami, vkládají se přestupné roky o 13 měsících.

Juliánský kalendář

Judea byla podřízena Římské říši, ta v této době používala juliánský kalendář. Juliánský kalendář je solární kalendář, řídí se toliko Sluncem. Skládá se z nám známých 12 měsíců o 30 či 31 dnech s výjimkou února, který má 28 dnů a v přestupném roce 29. Pravidlo pro přestupné roky je jednoduché. Každý čtvrtý rok je přestupný. Důležitým prvkem římského kalendáře byly kalendy, což bylo označení pro první den v měsíci, podle nich se pak určovalo datum. Vedle kalend existovaly i idy a nóny, ty však nebudou pro nás podstatné a laskavý čtenář omluví jejich přeskočení. Zájemce odkazuji na učebnice latiny, kde bývá tento problém rozebírán. Datování podle kalend ovšem nefungovalo tak, jak jsme zvyklí dnes, kdy dny připočítáváme, ale naopak, dny se dopočítávaly. Tento přístup, kdy se v čase hledí výhradně do budoucnosti, byl rozšířený u mnoha tehdejších kultur. Jako příklad uvedu 17. duben, čili letošní Velikonoční neděli a neprozřetelně tak prozradím odpověď na otázku v nadpisu. Tento den by Říman označil jako 15. den před květnovými kalendami. Římané neznali nulu, a proto poslední den měsíce poněkud nelogicky označovali jako druhý den před kalendami.

Pesach

Co se týče data samotného ukřižování, tak z Bible zjistíme, že k němu došlo během svátku Pesach (פֶּסַח), v českém ekumenickém překladu se používají výrazy Velikonoce a svátek nekvašených chlebů, v kralickém překladu se užívá hod beránka a přesnic. Poslední večeře je slavnostní večeří tohoto svátku a připadá na 15. nisan (נִיסָן), což je první jarní měsíc hebrejského kalendáře. Ježíš byl ještě téhož večera zatčen a další den souzen. Římané jej ukřižovali v pátek a on následující neděli vstal z mrtvých. Svátek Pesach pochází z doby, kdy Židé opouštěli otroctví v Egyptě. Desátou, a poslední, ranou, kterou Hospodin uvalil na Egypt, bylo zabití všeho prvorozeného. Židé v předvečer svátku zabíjeli berany a jejich krví nakreslili znamení nad vchody svých domů a takto označené domy byly z rány vynechány.

Nikajský koncil

V raných letech křesťanství nebylo datování Velikonoc přesné a lišilo se téměř obec od obce. Proto v roce 325 První nikajský koncil rozhodl, že Velikonoce se budou slavit první neděli po prvním jarním úplňku. Tím pádem by Velikonoce měli připadnout vždy na neděli po Pesachu. V hebrejském kalendáři začíná měsíc novem, tudíž v půli kalendářního měsíce (14. nebo 15.) je úplněk. Nisan je první jarní měsíc a Pesach začíná 15. nisanu, tudíž o první jarní úplněk. Tato definice odpovídá tomu, co je o ukřižování známo z evangelií. Může se ovšem stát, že Velikonoce nepřipadnou na neděli po Pesachu, ten totiž není nijak v definici zohledněn a je tomu tak schválně, neboť datum nejdůležitějších křesťanských svátků by nemělo záviset na výpočtu svátku jiného náboženství.

Každopádně bylo potřeba najít metodu, jak určit datum Velikonoc bez potřeby reálného pozorování. Ostatně dnes je jak datování Velikonoc, tak hebrejský kalendář, založeno pouze na matematice. Tento úkol čekal na správné vyřešení dalších 200 let. Během těchto let vznikaly různé více či méně přesné tabulky Velikonoc.

Dionysius Exiguus

S první metodou výpočtu přišel v roce 525 Dionysius Exiguus. Mnich, který se narodil při pobřeží Černého moře v dnešním Rumunsku nebo Bulharsku. Je o něm známo, že překládal díla z řečtiny do latiny, proslul však svými tabulkami Velikonoc, kde poprvé použil náš letopočet. Římané používali letopočet, kde roky nečíslovali, ale jmenovali je podle konzulů, ti měli funkční období právě jeden rok. S transformací Říma na říši se přešlo k číslování let podle císařů. Předchozí tabulky Velikonoc používaly jako číslování roky od začátku vlády císaře Diokleciána, ten však byl velkým pronásledovatelem křesťanů a tak Dionysius nechtěl pokračovat v jeho zmiňování a tak ve svých tabulkách kromě Anni Diocletaini (Léta Diokleciána) nabízí i alternativní letopočet Anni domini nostri Jesu Christi (Léta našeho pána Ježíše Krista). Není známo, jak dospěl k tomuto letopočtu, ani z čeho vycházel, jisté je jen to, že se nový způsob ujal. Zde ukončíme první část pojednání o Velikonocích.

V druhém díle se podíváme na dílo Dionysia, ukážeme si jeho algoritmus včetně všech pouček, které při své práci využil.