Astrosloupek – listopad 2022

Měsíc listopad přinese možnost pozorování planety Mars již od večerních hodin do brzkého rána. Největší planeta Jupiter, která se nacházela k Zemi nejblíže za posledních 59 roků, bude viditelná po většinu noci a podmínky pro její pozorování jsou velmi příznivé. Rovněž budeme moci pozorovat meteorický roj Leonid, jehož maximum nastane 17. listopadu. Nad obzorem stále dominují podzimní souhvězdí, nicméně nad obzor již vychází typická souhvězdí a objekty zimní oblohy. Na tento měsíc připadá několik zajímavých astronomických a kosmonautických výročí, která si připomeneme v závěru článku.

Západní obzor

Nad západním obzorem se pomalu loučíme s asterismem letního trojúhelníku, který již v první polovině noci zapadá pod obzor. Kolmo od západního obzoru můžeme spatřit vystupující světlý pás zvaný Mléčná dráha. Jeho stříbřitý svit je způsoben svitem miliónů hvězd, které rozeznáme jako jednotlivé body již v menším triedru. Tyto hvězdy jsou součástí jednoho ze spirálních ramen naší Galaxie. Pod pojmem Galaxie rozumíme náš hvězdný „ostrov“ obsahující miliardy hvězd, s průměrem zhruba 100 000 světelných let. Naše Sluneční soustava se nachází v ramenu (někdy se můžeme setkat s pojmem výběžek) Oriona, což je jedno ze spirálních ramen Mléčné dráhy ve vzdálenosti přes 26 000 světelných roků od galaktického centra.

Západní obzor, zdroj: program Stellarium
Mapa Mléčné dráhy. Autor: NASA/JPL-Caltech/R. Hurt (SSC/Caltech), zdroj: Spitzer space telescope web

Jižní obzor

Pokud se přesuneme dále směrem nad jižní obzor, spatříme vysoko na obloze klasická podzimní souhvězdí, kterým dominuje okřídlený kůň Pegas a jeho asterismus Pegasův čtverec, o kterém jsme si povídali v zářijovém astrosloupku, včetně toho, jak ho najdeme spolu s galaxií M31 v Andromedě. Téměř na jihu uvidíme velmi jasný Jupiter v souhvězdí Ryb, kde mimo jiné nalezneme tzv. jarní bod. Tento pomyslný bod na obloze je průsečíkem ekliptiky (roční dráhy Slunce po obloze) a nebeského rovníku v místě, kde se Slunce nachází při jarní a podzimní rovnodennosti.

Kasiopeja

Na podzimní obloze snadno určíme další výrazné souhvězdí ve tvaru „W“. Podle starých bájí má toto souhvězdí představovat Etiopskou královnu Kasiopeju, manželku krále Kéfea a matku krásné Andromedy. Podle jedné z pověstí Kasiopeja rozhněvala boha moří Poseidona. Ten na ni za trest seslal mořskou nestvůru, kterou dnes na obloze známe jako čtvrté největší souhvězdí na obloze, tedy Velrybu. Nestvůra mohla být zapuzena pouze obětováním Andromedy, avšak statečný hrdina Perseus ji zachránil s pomocí uťaté hlavy Medúzy Gorgony, která svým pohledem dokázala vše změnit v kámen. Relativně jasné souhvězdí Persea můžeme na obloze spatřit od Kasiopeji jihovýchodním směrem.

V Kasiopeji můžeme mimo jiné pozorovat nápadnou otevřenou hvězdokupu M52 vzdálenou 4500 světelných let od Země, kterou spatříme severozápadně od tohoto souhvězdí. Jihovýchodně nalezneme ještě známější, dokonce dvojitou otevřenou hvězdokupu známou jako χ („chí“) a h Persei, kterou na tmavé obloze, dál od umělého osvětlení, můžeme spatřit bez dalekohledu jako mlhavý protáhlý obláček ve tvaru ležaté osmičky. Již v malém dalekohledu spatříme dvě samostatné hvězdokupy. Stáří je odhadováno na bezmála 13 mil. let, řadí se tak mezi velmi mladé otevřené hvězdokupy. Vzdálené jsou od nás zhruba 7500 světelných let a k sluneční soustavě se přibližují rychlostí asi 39 km/s (vykazují proto „modrý posuv“ čar ve svém spektru).

Jižní obzor, zdroj: program Stellarium
Kasiopeja + M52, program Stellarium
 χ („chí“) a h Persei, program Stellarium

Jihovýchodní obzor

V našich zeměpisných šířkách je šestou nejjasnější a zároveň obtočnovou hvězdou (nikdy nezapadající pod obzor) Capella. Nalezneme ji v souhvězdí Vozky. V překladu z latiny znamená Capella „malou kozu“, v arabském překladu zase „nápadný“. Jedná se o čtyřnásobnou hvězdu tvořenou dvojicí obrů s označením Capella Aa a Ab (spektroskopická dvojhvězda) a dvojicí červených trpaslíků Capella H a L. Nachází se poměrně blízko Země ve vzdálenosti přes 42 světelných roků.

Nad jihovýchodním obzorem již pomalu vychází typická zimní souhvězdí, jako třeba souhvězdí Býka, Vozky, Oriona nebo Blíženců, o kterých si povíme podrobněji v dalším vydání astrosloupku.

Východní obzor, zdroj: program Stellarium
Hvězdný systém Capella ve srovnání se Sluncem. Autor: Omnidoom 999, zdroj: Wikipedia

Viditelnost planet

  • Merkur – nepozorovatelný (8. 11. v 18 h v horní konjunkci se Sluncem, viz odkaz na konjunkci zde (wikipedia.org)
  • Venuše – nepozorovatelná
  • Mars – pozorovatelný po celou noc v Býku (Mars 11. 11. v 15 h 1,58° jižně v konjunkci s Měsícem
  • Jupiter – pozorovatelný po většinu noci kromě rána v Rybách
  • Saturn – pozorovatelný v první polovině noci v Kozorohu (Saturn 2. 11. ve 2 h 4,38° severně v konjunkci s Měsícem)
  • Uran – pozorovatelný po celou noc v Beranovi
  • Neptun – pozorovatelný v první polovině noci ve Vodnáři

Další zajímavé úkazy

  • Meteorický roj Leonid – maximum pozorovatelné 17. listopadu. Tento roj je nejčastěji spojován s extrémními meteorickými dešti. Např. v letech 1866, 1933 a 1966 vyprodukoval neuvěřitelných několik tisíc meteorů za hodinu. Je to způsobeno průchodem hustým pásmem plynu, prachu a kamení, které po sobě zanechává na své dráze napříč sluneční soustavou kometa 55P/Tempel-Tuttle. Jedná se krátkoperiodickou kometu, která se ke Slunci navrací jednou za necelých 33 let. Další návrat je očekáván v roce 2031.

V době maxima roje je standardní frekvence meteorů poměrně nízká, průměrně 20 za hodinu. Nicméně tento roj může vyprodukovat řadu velmi jasných bolidů, což je označení pro velmi jasné meteory, které jsou dle jedné z definic jasnější než planeta Venuše. Nejjasnější bolidy mohou na několik sekund ozářit zemský povrch natolik, že předměty nebo různé útvary mohou na povrch vrhat dobře patrné stíny. Tento zajímavý úkaz vzniká tak, že vlivem tření o zemskou atmosféru a vysoké průletové rychlosti se meteor silně zahřívá a odpařuje, což zapříčiní jeho rozzáření s jasnou světelnou stopou a v některých případech i zvukovým doprovodem. 

Tento jev je způsoben především vysokou vstupní rychlostí meteorů do zemské atmosféry, kdy rychlost meteoru, v případě Leonid, dosahuje zhruba 70 km/s. Radiant, tedy místo, odkud na obloze meteory zdánlivě vylétají, leží v souhvězdí Lva (v jeho hřívě), odtud tedy pramení název Leonidy. Leonidy je možné pozorovat výše nad obzorem ideálně ve druhé polovině listopadové noci.

Vyobrazení meteorického roje Leonid nad Severní Amerikou v noci z 12 na 13. listopadu roku 1833 z díla „Bilderatlas der Sternenwelt“ z roku 1888. Autor: Edmund Weiß, zdroj: Wikipedia

Fáze Měsíce

  • 1. 11. v 7:37 v první čtvrti (nejlepší možnost pozorování povrchových útvarů na naší hvězdárně)
  • 8. 11. v 12:02 v úplňku
  • 16. 11. v 14:26 v poslední čtvrti
  • 25. 11. v 23:57 v novu

Všechny výše zmíněné časové údaje jsou uvedeny v SEČ (středoevropský čas = koordinovaný světový čas + 1h)

Významná výročí astronomie a kosmonautiky

Přesně před 55 lety byl objeven první pulsar, stalo se tak 28. listopadu roku 1967. Vědci nejdříve považovali pravidelně se opakující rádiové signály za uměle vytvořené, tedy za výtvor nějaké mimozemské civilizace. Později se ovšem zjistilo, že pulsar září i v rentgenové a gama oblasti a záření má přírodní původ.

Pulsar (pulzující hvězda) je druh neutronové hvězdy, jejíž magnetická a rotační osa nemají shodný směr. Velikost tohoto druhu hvězdy je ve vesmírných měřítkách velmi malá. Jedná se o objekt v průměru pouze desítek kilometrů, který velmi rychle rotuje a disponuje velmi silným magnetickým polem. Vyzařuje široké spektrum elektromagnetického záření, především rádiové, rentgenové a gama. Jeho intenzita se pravidelně mění a vydává pulsy každých 33 milisekund, což způsobuje tzv. majákový efekt. Krátké video o neutronových hvězdách z NASA můžete shlédnout na youtube.

Právě takový druh neutronové hvězdy se vyskytuje ve zvířetníkovém souhvězdí Býka. Nachází se v emisní mlhovině označované v Messierově katalogu M1 jako Krabí mlhovina. Její rozměr je zhruba 11 světelných let a neustále se zvětšuje rychlostí přes 1500 km/s. Mlhovina je pozůstatkem supernovy s označením SN 1054, kterou v roce 1054 zpozorovali staří čínští a arabští hvězdáři. Pulsar se nachází zhruba uprostřed této mlhoviny a je vzdálený přes 6500 světelných let od Země.

Krabí mlhovina, program Stellarium
Krabí pulzar. Autor: NASA/HST/ASU/J. Hester et al. X-Ray, zdroj: Wikipedia

Další významné datum vážící se k měsíci listopadu je vypuštění sondy Sputnik 2, které se uskutečnilo 3. listopadu 1957. Na palubu byl umístěn pes Lajka, který se tak stal prvním živým tvorem na oběžné dráze Země, nikoliv však ve vesmíru samotném. Prvními tvory na hranici vesmíru, tedy zhruba 100 km nad zemským povrchem (označované jako Kármánova hranice) byly octomilky nebo dva psi vypuštění Sovětským svazem již v roce 1951.

S návratem Lajky se nepočítalo, jelikož technika to v té době ještě neumožňovala. Původně se plánovalo, že Lajka bude žít 7 až 10 dnů, nicméně vlivem poruchy stabilizátoru teploty vystoupala teplota v kabině přes 40 °C. Jediný pasažér tak uhynul během několika hodin.

Družice díky postupnému snižování své výšky oběžné dráhy shořela v hustých vrstvách zemské atmosféry 14. dubna roku 1958. Celkem vykonala 2570 oběhů kolem Země.

Sputnik 2 vystavený v Moscow Polytechnical Museum. Autor: Mikhail (Vokabre) Shcherbakov, zdroj: Wikipedia
Pes Lajka, archiv Polytechnického muzea v Moskvě , MAFRA. Autor: Karel Pacner, zdroj: webový článek idnes.cz z 3. 11. 2017

Dne 11. listopadu 1572 zaznamenal dánský astronom Tycho Brahe novou a velmi jasnou hvězdu v souhvězdí Kasiopeji. Dnes už víme, že se jednalo o supernovu s označením SN 1572 (někdy zvaná také jako Tychonova nova), která byla pozorovatelná neozbrojeným okem několik týdnů. Její jasnost dosahovala jasnosti planety Venuše a bylo ji tak možné spatřit i na denní obloze. Tato událost byla důležitá z historických důvodů, jelikož se tím prokázala proměnlivost hvězdné oblohy a hvězdy tak přestaly být pouhými stálicemi.    

Explozí supernovy se rozumí výbuch umírající velmi hmotné hvězdy, která náhle extrémně zvýší svou jasnost. Látka se začne vlivem exploze rozpínat do všech směrů obrovskou rychlostí. Díky tomu stále září především v rentgenové oblasti. Jasnost postupně klesá v průběhu týdnu až měsíců. SN 1572 je od Země vzdálená zhruba 7500 světelných let a rychlost rozpínání pozůstatku po výbuchu supernovy je přibližně 19 mil. km/h, tedy asi 2 % rychlosti světla.

Supernova SN 1572. Autor: NASA/CXC/Rutgers/J.Warren & J.Hughes, zdroj: Wikipedia

Zajímavé články

V atmosféře exoplanety byl objeven dosud nejtěžší chemický prvek (astro.cz)

Sonda Juno pořídila dosud nejdetailnější snímky Jupiterova měsíce Europa (astro.cz)

Sonda DART úspěšně zasáhla planetku Dimorphos (kosmoautix.cz)

Jupiter dosáhl opozice se Sluncem a byl k Zemi nejblíže za posledních 59 let (astro.cz)

Zdroje

Příspěvek byl publikován v rubrice Astrosloupky se štítky a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.