První letošní astrosloupek bude tradičně patřit lednové večerní a noční obloze. Ukážeme si, na jaká souhvězdí a asterismy se můžeme těšit a které objekty vzdáleného vesmíru lze v tomto období pozorovat. Povíme si něco o meteorickém roji Kvadrantid, který hned z kraje roku obohatí noční oblohu. V závěru článku si připomeneme nejvýznamnější lednová výročí světové kosmonautiky.

Aktuální obloha

Nad západním obzorem můžeme stále pozorovat některá souhvězdí podzimní oblohy, které dominuje okřídlený kůň Pegas. Východně od Pegase nalezneme trojici hvězd reprezentující princeznu Andromedu se světlou, za příznivých podmínek okem pozorovatelnou skvrnou zjasňující směrem ke středu. Jedná se o k Zemi nejbližší spirální galaxii.

Východním směrem od Andromedy nalezneme uskupení hvězd představující bájného hrdinu Persea. V něm se nachází několik snadno dohledatelných otevřených hvězdokup, o kterých jsme již psali v minulých astrosloupcích. Nízko nad obzorem je v první půli noci pozorovatelný jasný Jupiter, kterého nalezneme jihovýchodně od Pegase v souhvězdí Ryb.

Malým dalekohledem se můžeme pokusit najít galaxii M33 v malém souhvězdí Trojúhelníku, které nalezneme mezi Rybami a Perseem. Tento objekt je také spirálním typem galaxie (obdobně jako naše Mléčná dráha). Vzdálená je přibližně 3 milióny světelných let od Země. Za velmi příznivých podmínek a daleko od umělého osvětlení je ji možné spatřit na obloze neozbrojeným okem. Jedná se tak o jeden z nejvzdálenějších objektů, který je možno pozorovat bez dalekohledu. Galaxie v Trojúhelníku je třetím nejhmotnějším členem Místní skupiny galaxií, kam patří naše Galaxie, galaxie v Andromedě a dalších 30 podstatně menších hvězdných ostrovů.

Orion

Vysoko nad jižním obzorem můžeme spatřit jedno z nejvýraznějších souhvězdí vůbec, kterým je bájný lovec Orion. Toto hvězdné uskupení si v dávných dobách představovali již staří Sumerové. Na zimní obloze je snadno rozpoznatelné díky několika jasným hvězdám a na obloze představuje pomyslné přesýpací hodiny.

Orion nalezneme snadno především díky pásu tří jasných hvězd nesoucí názvy (zleva) Alnitak, Alnilam a Mintaka, které tvoří Orionův opasek. Jedná se o trojici horkých, obřích hvězd modro bílého zbarvení, vzdálených od Země od 1200 do 2000 světelných let. Pro porovnání hvězda Alnitak má asi 20x větší průměr než Slunce a spolu s Mintakou je jednou z nejteplejších hvězd viditelných pouhým okem ze Země. Její povrchová teplota dosahuje přes 30 000 K.

Opomenout nelze ani v současnosti poměrně často zmiňovanou hvězdu Betelgeuze. Její název pochází z arabského slova „obrova ruka“. Jedná se o k Zemi nejbližšího červeného veleobra, tedy hvězdu v pokročilém stádiu hvězdného vývoje. Odhad jejího průměru je neuvěřitelná 1 miliarda km, kdybychom ji vložili do sluneční soustavy místo Slunce, dosahovala by za oběžnou dráhu Jupiteru. Na obloze ji rozpoznáme jako nápadně naoranžovělou hvězdu, jejíž svítivost je zhruba 135 000x vyšší než Slunce. Vzdálenost se odhaduje na zhruba 550 světelných let od Země. Díky své vyšší hmotnosti (odhad je 7 až 20 hmotností Slunce) pravděpodobně ukončí svůj život v podobě supernovy. Termín „supernova“ jsme si objasnili v listopadovém astrosloupku zde.

Dalším neméně zajímavým objektem v souhvězdí Orion je okem snadno rozpoznatelný, světlý obláček označovaný jako Velká mlhovina v Orionu, která nese katalogové označení M42. Jedná se o emisní mlhovinu vzdálenou 1600 světelných roků, pozorovatelnou mimo umělé osvětlení neozbrojeným okem. Jedná se o k nám nejbližší hvězdotvornou oblast, tedy místo, kde vznikají nové hvězdy.

Blíženci

Severovýchodně od Orionu nalezneme souhvězdí Blíženců. Jedná se o souhvězdí zvěrokruhu, kterému dominuje dvojice hvězd Kastor a Pollux. Podle starých řeckých bájí zmíněné hvězdy reprezentují na obloze dva bratry Kastóra a Polydeuka (v latině Castor a Pollux). Jejich matkou byla královna Léda. Dle řeckých bájí byl otcem Kastóra spartský král Tyndareós. Polydeukův otec byl bůh Zeus, který v podobě labutě svedl jejich matku. Oba bratři se podle staré legendy společně s dalšími bájnými hrdiny zúčastnili výpravy na lodi Argo za zlatým rounem.

U pomyslných nohou Blíženců můžeme snadno spatřit otevřenou hvězdokupu M35 vzdálenou asi 2800 světelných let od Země. Již středním triedrem můžeme rozlišit asi 50 hvězd. Díky její blízké poloze k ekliptice (pomyslné roční dráhy slunce na obloze) může čas od času dojít k zákrytům této hvězdokupy tělesy sluneční soustavy. Hvězda Kastor, jakožto druhá nejasnější v tomto souhvězdí, je dokonce šestinásobnou hvězdou, nicméně i ve středně velkém dalekohledu odhalíme vedle sebe pouze dvě jasné složky.

Rak

Nad východním obzorem můžeme spatřit typická souhvězdí jarní oblohy jako je Rak, Lev nebo část Hydry. Zhruba uprostřed souhvězdí Raka nalezneme poměrně jasný mlhavý objekt. Jedná se o otevřenou hvězdokupu nazvanou Jesličky s katalogovým označením M44, někdy nazývanou Praesepe nebo Včelí úl. Jesličky jsou na hvězdy velmi bohatou hvězdokupou, na obloze viditelnou pouhýma očima, kterou popsal již Klaudios Ptolemaios jako „mlhavou hmotu na prsou Raka“. V malém dalekohledu již rozeznáme desítky hvězd. Hvězdokupa je vzdálena zhruba 600 světelných let. Stáří se odhaduje na 580 milionů roků a díky tomu obsahuje mimo hvězd hlavní posloupnosti (hvězdy ve stádiu svého aktivního života) také červené obry a bílé trpaslíky, tedy hvězdy pozdního a závěrečného stádia svého vývoje.

Dalším zajímavým objektem vzdáleného vesmíru v Raku je otevřená hvězdokupa M67, která se svým stářím kolem 5 miliard let řadí mezi nejstarší otevřené hvězdokupy vůbec. Její stáří je zhruba srovnatelné s naší sluneční soustavou. Hvězdokupu nalezneme zhruba 2° západně od nejjasnější hvězdy Raka zvané Acubens, což v arabštině znamená „klepeto“. Pro její pozorování je si třeba k ruce vzít alespoň malý dalekohled, jelikož i za velmi dobrých pozorovacích podmínek je na hranici viditelnosti pouhým okem.

Hydra

Jižně od Raka můžeme spatřit horní část souhvězdí Hydry, resp. asterismus „hlava Hydry“. Těsně pod tímto jasným obrazcem, který se skládá z pětice jasných hvězd se nachází nebeský rovník, takže její podstatně větší část leží na jižní obloze. Pozorovat ji tak můžeme pohodlně prakticky z celého světa.

Podle starověké řecké mytologie představovalo toto souhvězdí nestvůru podobnou hadu s devíti hlavami, která pustošila okolí města Lerny. S nestvůrou zápasil bájný hrdina Héraklés, kterému to uložil za úkol mykénský král Eurystheus. Héraklés s pomocí mladého pastýře nakonec hydru přemohl.

Hydra je nejrozsáhlejším a zároveň nejdelším souhvězdím oblohy (zabírá přes 3 % plochy celé oblohy). Původně patřila mezi 48 nejstarších souhvězdí zavedené již Klaudiem Ptolemaiem popsaném ve svém nejslavnějším díle Almagest z 2. století n. l.  V dřívějších dobách do tohoto uskupení patřily menší souhvězdí: Sextant, Pohár a Havran, které jsou dnes na obloze definovány jako samostatné. Pro zajímavost, nejmenším souhvězdím vůbec je Jižní kříž (zabírá zhruba 0,17 % plochy oblohy), z našich zeměpisných šířek je bohužel nepozorovatelný.

Viditelnost planet

• Merkur – pozorovatelný pouze těsně nad ránem ve Střelci
• Venuše – nepozorovatelná
• Mars – pozorovatelný po většinu noci kromě rána v Býku (stále velmi příznivé podmínky pro pozorování), 31. 1. ve 21h konjunkce s Měsícem
• Jupiter – pozorovatelný v první části noci v Rybách
• Saturn – nepozorovatelný
• Uran – pozorovatelný po většinu noci kromě rána v Beranovi
• Neptun – pozorovatelný v první polovině noci ve Vodnáři

Další zajímavé úkazy

Na rozhraní noci ze 3. na 4. ledna bude možné pozorovat na meteory poměrně bohatý roj zvaný Kvadrantidy. Název vychází z dnes už neexistujícího souhvězdí Zedního kvadrantu (zrušeno IAU v roce 1922), což byl astronomický přístroj pro určování polohy nebeských těles.

Toto souhvězdí bylo situováno na pomezí Pastýře, Herkula a Draka. Frekvence roje kolísá mezi 60 až 200 meteory za hodinu. Tato nepravidelnost je způsobena různě hustým proudem částic prachu a plynu z dnes pravděpodobně už rozpadlé komety, která v roce 1490 způsobila vydatný meteorický déšť pozorovaný nad územím Číny. Radiant, tedy místo na obloze, odkud meteory zdánlivě vylétají, nalezneme poblíž hvězdy Nekkar. Ta představuje pomyslnou hlavu pastýře a zároveň je nejsevernější částí tohoto souhvězdí.

Fáze Měsíce

• 7. 1. v 0:08 v úplňku
• 15. 1. v 3:10 v poslední čtvrti (nejlepší možnost pozorování povrchových útvarů)
• 21. 1. v 21:53 v novu
• 28. 1. v 16:19 v první čtvrti (nejlepší možnost pozorování povrchových útvarů)

Významná výročí astronomie a kosmonautiky

Surveyor 7

Významné výročí americké nepilotované kosmonautiky připadá na 7. ledna, kdy v roce 1968 došlo ke startu přes 1490 kg vážící sondy Surveyor 7. Sonda pořídila přes 21 000 snímků měsíčního povrchu, kde 10. ledna měkce přistála v oblasti nedaleko známého kráteru Tycho na přivrácené straně Měsíce. Program Surveyor byl předstupněm programu Apollo, při němž člověk poprvé úspěšně stanul na povrchu Měsíce.

Cassini-Huygens

Dalším významným datem je 14. ledna 2005, kdy se evropské planetární sondě Huygens podařilo přistát na povrchu největšího měsíce Titanu obíhající druhou největší planetu Saturn. Sonda byla součástí mise nazvané Cassini-Huygens, což byly dvě samostatné sondy nazvané Cassini a již zmíněný Huygens.

Sondy byly nejdříve navedeny na oběžnou dráhu kolem Saturnu. Přistávací pouzdro Huygens se 25. prosince 2004 oddělilo a následně přistálo na povrchu Titanu, na kterém pořídilo řadu snímků povrchu. Mimo jiné pouzdro zkoumalo složení atmosféry, rychlost větru, teplotu apod. Sonda Cassini měla jiný úkol, a to kroužit na orbitální dráze kolem Saturnu, prozkoumat jeho ikonické prstence a vybrané měsíce. V roce 2017 byla řízeně navedena do Saturnovy atmosféry, kde shořela. Tato mise je doposud jedinou, která provedla přistání na tělese ve vnější části sluneční soustavy.

Pro zajímavost, měsíc Titan je druhým největším satelitem ve sluneční soustavě (dokonce je větší než planeta Merkur). Je jediným tělesem mimo Zemi, na jehož povrchu se nachází kapalné struktury, především tekutý metan. Díky přítomnosti metanu a dalších látek dochází k tzv. metanovému cyklu. Cyklus probíhá za velmi nízkých teplot okolo -180 °C tím způsobem, že se tekutý metan z povrchu vypařuje do dusíkové atmosféry a ve formě srážek dopadá zpět na povrch (obdoba vodního cyklu na Zemi). Více o této misi naleznete na webu ESA: https://www.esa.int/Science_Exploration/Space_Science/Cassini-Huygens

Voyager 2

Dne 24. ledna 1986 uskutečnila slavná sonda Voyager 2 svůj první průlet kolem ledového obra Uranu, který spolu s Neptunem byl doposud prozkoumán pouze touto sondou. Ta se přiblížila k Uranu nejtěsněji na vzdálenost přes 81 500 km a zásadně se tak zasloužila o znalost této druhé nejvzdálenější planety od Slunce. Podrobnější informace o sondách Voyager 1 a 2, včetně jejich aktuální polohy a dosažené vzdálenosti od Země se můžete dočíst v leňském zářijovém astrosloupku.

Zajímavé články

• Na zimní obloze v lednu a únoru 2023 poměrně vysoko nad obzorem budeme moci pozorovat malými dalekohledy a daleko od měst také na hranici viditelnosti pouhýma očima kometu C/2022 E3 ZTF – https://www.astro-novinky.eu/index.php/kometa-ztf/

• Souhrn dění na obloze na celý rok 2023 – https://www.astro.cz/clanky/ukazy/deni-na-obloze-behem-roku-2023.html

Zdroje

• https://www.denik.cz/veda-a-technika/kvadrantidy-meteorologie-roj-obloha-vesmir-20220103.html
• https://cs.wikipedia.org/
• https://www.heavens-above.com/
• DVOŘÁČKOVÁ, V., Souhvězdí a jejich mýty, Praha: Nakladatelství Levné knihy KMa, 2005. ISBN: 80-7309-272-7
• Hvězdářská ročenka 2023
• Hvězdářský kalendář 2023