V únoru nás čeká pozorování slunečních skvrn, Slunce prochází výrazně aktivním obdobím. Je možné pozorovat otevřené hvězdokupy v souhvězdí Velkého psa. Na obloze je jedinečná příležitost sledovat kometu C/2022 E3 (ZTF). Připomeneme si výročí Čeljabinského meteoritu a zániku raketoplánu Columbia.

Slunce v únoru

1. 2.	východ 7:34, západ 16:54
15. 2.	východ 7:11, západ 17:18
28. 2.	východ 6:46, západ 17:40

V sobotu 18. 2. 2023 vstupuje Slunce do znamení Ryb.

Měsíc leden se projevil jako velmi aktivní, pokud jde o výskyt slunečních skvrn. Na počátku ledna došlo k erupci typu X1, což je již nejsilnější kategorie erupcí.
Co jsou sluneční erupce? (spaceweatherlive.com)

 Za pozornost stojí skupina 3190. Největší skvrna této skupiny byla pozorovatelná pouhým okem, pochopitelně chráněným patřičným filtrem.

Pozorování Měsíce

4. 2. – 9:54 Měsíc v odzemí (406 476 km)

5. 2. – 19:28  úplněk

13. 2. – 17:00 poslední čtvrť

19. 2. – Měsíc v přízemí (356 267 km) – letos nejblíže k Zemi

20. 2. – 8:05 nov

27. 2. – 9:05 první čtvrť

Mimo pozorování Měsíce v jeho obvyklých fázích nás čeká ve středu 22. 2. v 18:30 přiblížení Jupitera, Venuše a Měsíce, které bude možné sledovat i následujícího dne večer.

V neděli 26. 2. v 19:00 se Měsíc bude nacházet v těsné blízkosti otevřené hvězdokupy M45 Plejády, den poté spatříme večer nad západním obzorem seskupení Měsíce, Marsu, Aldebaranu a Plejád.

Viditelnost planet

Planetu Merkur budeme moci sledovat počátkem měsíce před východem Slunce, a to nízko nad jihovýchodním obzorem.

Venuše se bude nacházet večer nad jihozápadem, například kolem 10. 2. ji budeme moci pozorovat v 18:00 na západo-jihozápadě v souhvězdí Vodnáře.

Dne 15. 2. v 13:00 proběhne extrémně těsná konjunkce Venuše s Neptunem, ta bude od nás krátce pozorovatelná kolem 19:00 hodiny. Neptun nalezneme pouze pomocí většího dalekohledu jihozápadně od Venuše. Poslední únorový den, 28. 2. 2023, uvidíme na západo-jihozápadě v blízkosti Venuše planetu Jupiter. Tato tělesa se k sobě budou ještě více přibližovat v březnu.

Mars spatříme už od večera na jihu v souhvězdí Býka. Na obloze bude po většinu noci kromě rána.

Jupiter spatříme na začátku února kolem 19:00 na západo-jihozápadě v souhvězdí Ryb, v průběhu měsíce se přesune na jihozápad do souhvězdí Velryby.

Planeta Saturn se ocitne 16. 2. v 13:07 nejdále od Země, celých 10,8 AU, tedy přibližně 1,6 miliardy km. Konjunkce se Sluncem nastane tedy 16. 2. v 18:00 a tudíž bude v únoru pro nás  Saturn nepozorovatelný.

Planetu Uran můžeme pozorovat v první polovině noci, Neptun spatříme pouze počátkem měsíce nad jihozápadem.

Kometa C/2022 E3 (ZTF)

První únorový den bude naší planetě nejblíže kometa C/2022 E3 (ZTF), její vzdálenost se odhaduje na 0,28 AU a dosáhnout by svým jasem měla 5. magnitudy. Nepočítejme tedy s tím, že by mohla být vidět pouhým okem, maximálně za výtečných pozorovacích podmínek jako drobná šmouha na obloze.  Pomocí dalekohledů ji ovšem bude možno dobře pozorovat i s jejím ohonem.

Pozorování komety potvrdila, že se jedná o těleso dlouhoperiodické, s dobou oběhu přibližně 50 tisíc let a s odsluním (největší vzdáleností od Slunce) kolem 2800 AU. Při největším přiblížení k Zemi ji budeme moci sledovat již jako cirkumpolární, a sice v souhvězdí Žirafy. Dobře bude pozorovatelná do půlky února, musíme si však vybrat vhodný čas, aby nás nerušil svit Měsíce. Gravitace planet změnila dráhu komety na hyperbolickou a ta navždy opustí Sluneční soustavu.

Výročí Čeljabinského meteoritu

Je tomu deset let od dopadu meteoritu v Čeljabinské oblasti v Rusku. Meteoroid o odhadované velikosti 17 metrů vstoupil do zemské atmosféry 15. 2. 2013 v ranních hodinách rychlostí 54 tisíc km/h a vybuchl zhruba ve výšce 40 km odhadovanou silou 30 – 500 kilotun TNT. Výbuch způsobil na povrchu planety a zejména v samotném městě Čeljabinsk značné materiální škody. Díky kamerovým záznamům je pád tělesa a jeho následky dobře zdokumentován. Části meteoritu dopadly nejméně do tří oblastí, největší celek byl v říjnu 2013 vyloven z bahnitého dna jezera Čebarkul. Proto je potřeba monitorovat okolí naší Země, abychom o událostech podobných té čeljabinské věděli s předstihem a mohli tak minimalizovat škody před dopadem. Teplická hvězdárna se mimo jiné věnuje i pozorování malých těles Sluneční soustavy.

Hvězdná obloha v únoru

V únoru se nám nabízí pozorování několika otevřených hvězdokup v okolí souhvězdí Velkého psa. To obklopují souhvězdí Zajíce, Holubice, Jednorožce a Lodní zádi.

Nejjasnější hvězdou ve Velkém psu je Sirius, nazývaný Psí hvězda. Sirius je dvojhvězda, tvořená složkami A a B, přitom je nejzářivější hvězdou na celé obloze. Zároveň je to hvězda nejbližší ke Slunci viditelná z našeho území. Je vzdálená 8,6 světelných let, je téměř 2 krát větší a 2,5 krát hmotnější než Slunce. Jeho povrchová teplota je přibližně 10 tisíc stupňů K, proto září na zimní obloze jasným bílým svitem. Sirius B je bílý trpaslík dosahující téměř hmotnosti Slunce, svými rozměry je ovšem menší než Země. Jeho oběžná doba kolem Siria A  je 50 let.

V souhvězdí Velkého psa, jižně od Siria, spatříme otevřenou hvězdokupu M41, jednu z těch nejlépe pozorovatelných. Skládá se přibližně ze stovky hvězd, od Slunce je vzdálena 2300 světelných let a její stáří se odhaduje na 190 – 240 milionů let. Jednotlivé hvězdy se dají rozlišit již běžným triedrem.

Východně od Siria nalezneme dvojici otevřených hvězdokup M46 a M47, které se nachází v souhvězdí Lodní záď.

Hvězdokupa M46 je vzdálená 5400 světelných let, obsahuje okolo 500 hvězd a stáří se odhaduje na 250 milionů let.

Otevřenou hvězdokupu M47 nalezneme severozápadně od M46, obsahuje přibližně 50 hvězd a je vzdálená 1600 světelných let. Její stáří se odhaduje na 78 milionů let.

Psalo se před sto lety

Říše hvězd, únor 1923.

Prof. PhDr. František Novotný (1881-1964), profesor Masarykovy univerzity, klasický filolog, překladatel z latiny. Věnoval se gramatickým rozborům starověké prózy, starořecké astronomii a mluvnici. Měl podíl na sestavení Latinsko-českého slovníku.

Vydal čtyřdílnou monografii O Platónovi.

Dr. FRANT. NOVOTNÝ, Praha:  Čím byla hvězdná obloha antickým Řekům.
Předneseno v cyklu přednášek konaných ČSA dne 1. listopadu 1922

 … Jenom hvězdář dovede oceniti, jak veliké síly bylo potřebí k nálezům, které jsou dnes článkem vědění každého dítěte: že Země má podobu koule, že se otáčí kolem osy a že spolu s jinými planetami obíhá kolem Slunce…

… Pythagoras, Herakleides z Pontu, Aristarchos ze Samu — každé z těchto jmen znamená velký krok v dějinách lidského poznání. Nejjednoduššími pomůckami odvážil se zjistiti Eratosthenes (nar. asi r. 275 př. Kr.) rozměry Země; Aristarchos ze Samu (asi od r. 320 do 250 př. Kr.) se pokusil vypočítat velikost a vzdálenost Slunce a Měsíce od Země, Hipparchos (asi r. 190 až 120) vypočítal paralaxu Měsíce a objevil precessi bodů rovnodennostních. Byla to věru daleká cesta od představy, že Slunce je zlatý vůz, tažený koňmi a řízený bohem, až do výpočtu vzdálenosti a velikosti sluneční koule. Celou tu cestu prošli Řekové…

… V jedné významné věci se však lišil řecký kalendář od kalendáře babylonského, totiž v rozdělení měsíce. Babyloňané měli týden o sedmi dnech, Řekové dělili měsíc na tři dekády.

Příčina tohoto rozdílu byla v tom, že planety byly něčím jiným Babyloňanům nežli Řekům. Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce, Mars, Jupiter a Saturn — sedm těchto zářících těles nebeských nápadně se odlišovalo nepravidelností svých drah od pravidelných cest stálic a vnuklo myšlenku, že každé z oněch sedmi těles, volně se pohybujících má samostatný život a svou vlastní sílu, kterou řídí nejen svou dráhu, nýbrž i děje na Zemi. Vznikla víra, že planety jsou pány živlů, že v nich je příčina deště a sucha, vedra a zimy, štěstí a neštěstí, života i smrti, že osud člověka se řídí podle toho, jak jsou planety a ekliptika postaveny v hodinu jeho narození. A tato víra způsobila, že Babyloňané opustili starší zvyk, počítati dny na pětky podle pěti prstů u ruky a na dekády…

…Dny dostaly podle planet jména, která se, jak známo, zachovala až podnes v řečech románských a germánských: první je den Slunce, druhý Měsíce, třetí Martův, čtvrtý Merkurův, pátý Jupiterův, šestý Venušin, sedmý Saturnův. Národové germánští nahradili ovšem jména bohů z řecké a římské mythologie jmény bohů svých…

…Řekové si zachovali nejdéle ze všech národů kolem moře Středozemského dělení měsíce na dekády, ale posléze přijali i oni víru v moc planet a s ní planetový týden…

… Odpor proti planetovému týdnu jest jistě význačnou známkou zdravého racionalismu, jímž Řekové vynikali nad národy orientální, ačkoli jinak i u nich v duších prostých lidí byly a působily spodní proudy mystiky…

O sto let později od napsání tohoto článku se pořád setkáváme s jedinci, věřícími v dutost Země, případně tomu, že Země je plochá deska. Spodní proudy mystiky bohužel kolují i 21. stoletím. Také sedmidenní týden, který má svůj původ v názvech nebeských těles, je – a nejspíš i zůstane – zavedenou tradicí.

Astronomická výročí

 Dne 17. 2. uplynou celá tři staletí ode dne, kdy se ve Würtemberském Marbachu narodil Tobias Mayer.

Byl to německý matematik, astronom a zejména selenograf. Zabýval se zejména studiem Měsíce, v roce 1750 vytvořil jeho první mapu, jíž nakreslil pomocí mikrometrického měření.

Od roku 1753 začal publikovat podrobné mapy měsíčního povrchu a pozorováním odvodil skutečnost, že Měsíc postrádá atmosféru.

Jeho výrazným přínosem pro astronomii bylo vydání velmi přesných lunárních a solárních tabulek, které měly velmi praktický význam i pro pozemskou kartografii.

Další jeho publikace se týkaly výpočtu slunečních a měsíčních zatmění, esej o barvách a katalog hvězd zvěrokruhu.

Tobias Mayer zemřel 20. 2. 1762 a je po něm pojmenován měsíční kráter T. Mayer.

Výročí kosmonautiky

Před dvaceti lety, 1. 2. 2003, zanikl při návratu na Zemi raketoplán Columbia. Stroj se rozpadl vinou poškozené tepelné izolace ve výšce 63 km nad zemským povrchem.

Mise STS-107 započala 16. 1. 2003. Poslední mise raketoplánu Columbia trvala necelých 16 dní, posádku tvořilo sedm astronautů, Američané a izraelský pilot Ilan Ramon. Pro čtyři z nich byl poslední let raketoplánu i jejich prvním. Převážně mužskou sestavu doplňovaly dvě ženy ve funkci letových specialistek.

Po dlouhé době se jednalo o misi, jejímž cílem nebyla ISS a hlavním úkolem posádky byla práce v mikrogravitaci uskutečňovaná v laboratoři Spacehab.

První izraelský astronaut si vzal na palubu obrázek Petra Ginze: Krajina na Měsíci, jako připomínku svého původu a varování před holokaustem.  Tuto kresbu čtrnáctiletý Ginz namaloval jako vězeň v koncentračním táboře Terezín, ve kterém na sklonku války zahynul.

 Hlavním cílem výzkumu ve Spacehabu byly experimenty biologické a lékařské.

1. 2. 2003 v odpoledních hodinách Columbia zahájila přistávací manévr, při kterém došlo k přehřátí podvozku, odtržení křídla a celkové destrukci raketoplánu. Příčinou nehody bylo odtržení kusu izolační pěny při startu, která poškodila ochranné keramické segmenty na spodní části raketoplánu.

Další výročí kosmonautiky

1. 2. 1958 – Start americké sondy Explorer 1. Jednalo se o první americkou umělou družici vypuštěnou necelé 4 měsíce po sovětském Sputniku 1. Nosnou raketou byla upravená vojenská raketa Jupiter-C v civilní verzi Juno-C. Oproti Sputniku byl však Explorer 1 vybaven přístroji, zejména Geiger–Müllerovým počítačem, pomocí něhož se podařilo objevit radiační zónu v okolí Země, kterou dnes známe jako Van Allenovy pásy.

6. 2. 2018 – Před pěti lety odstartovala na svou první zkušební misi raketa společnosti SpaceX Falcon Heavy. Jedná se v současnosti o druhý nejsilnější nosič, který má lidstvo k dispozici, navíc se schopností znuvupoužitelnosti tří raket, které Falcon Heavy tvoří. Dodnes proběhlo pět misí využívajících tuto nosnou raketu, poslední 15. 1. letošního roku.

Při první experimentální misi byl vypuštěn na dráhu s oběhem kolem Slunce a aféliem poblíže Marsu automobil Tesla s figurínou Starmana. Společnost SpaceX tím demonstruje schopnost přiblížit své sondy a případně i kosmické lodě k Marsu.

7. 2. 2008 – Před patnácti lety se v rámci mise STS-122 vypravil na svůj 29. let raketoplán Atlantis. Jednalo se o jeho devátou návštěvu ISS. V jeho nákladovém prostoru byl umístěn výzkumný modul Columbus organizace ESA, který doplnil segmenty stanice. Součástí modulu byly biologická a fyzikální laboratoř, laboratoř pro lékařský výzkum a systém podpory dalších výzkumných modulů. Raketoplán se vrátil na Zemi 20. 2. 2008.

21. 2. 1968 bylo navázáno poslední spojení se sondou Surveyor 7 na měsíčním povrchu. Tím byl ukončen celý tento projekt, jehož cílem bylo v první řadě úspěšné měkké přistání na Měsíci a sběr informací pro pilotované přistání. Bezpečně přistát se podařilo pěti sondám. Surveyor 7 mimo jiné nabral vzorky regolitu a učinil jeho chemickou analýzu.

Zdroje:

• Hvězdářský kalendář 2023
• Hvězdářská ročenka 2023
• Stellarium
• Úvodní foto: Kometa C/2022 E3 ZTF z 16. října 2022. Foto: Dan Bartlett.