Měsíc květen přináší možnost pozorování stále zjasňující se Venuše a poměrně jasného Marsu. Obě planety se nachází vysoko nad západním obzorem. Saturn spolu s výrazným Jupiterem budou pozorovatelné brzy ráno před východem Slunce. V další části si povíme, jaké souhvězdí a objekty můžeme na květnové obloze spatřit nebo proč je Polárka pro obyvatele severní polokoule významnou hvězdou.
Západní obzor
Nad západním obzorem můžeme spatřit velmi jasnou planetu Venuši. Jako Večernici ji můžeme každý den pozorovat stále výše nad obzorem. Je to nejjasnější objekt oblohy hned po Měsíci. Již v malém dalekohledu je možné zaznamenat, jak mění své fáze, obdobně jako náš Měsíc.
Dne 23. 5. spatříme poměrně nízko nad západem, v souhvězdí Blíženců, zajímavé setkání planet Venuše a Marsu. Do tohoto představení vstoupí srpek rostoucího Měsíce, který se bude nacházet mezi nimi, několik stupňů jižně od hvězdy Pollux (β Gem). Mars na večerní obloze pomalu slábne, kdežto Venuše bude trvale zjasňovat až do června, kdy bude na večerní obloze nejvýše. Sekundovat jim budou dvě nejjasnější hvězdy Blíženců, tedy Kastor (α Gem) a již zmíněný Pollux. Směrem na jihozápad spatříme nevýrazného Raka s nápadnou hvězdokupou Jesličky M44, jasného Lva a nízko u obzoru část Hydry.
Jižní obzor
Nad jižním obzorem kulminují souhvězdí jarní oblohy, tedy Panna s nejjasnější hvězdou Spika (α Vir), Pastýř s Arcturem (α Boo), Severní koruna s Gemmou (α CrB). Nízko nad obzorem můžeme spatřit rozsáhlé souhvězdí Hydry, typické pro dubnovou a květnovou oblohu.
Západně od hvězdy Arcturus (α Boo) mezi Lvem a Pastýřem se nachází méně výrazné hvězdné uskupení Vlasy Bereniky. Toto nenápadné souhvězdí vzniklo na základě legendy, která pochází ze 3. století př. n. l. Legenda pojednává o královně Berenice, manželce egyptského krále Ptolemaia III, která slíbila, že daruje své vlasy bohyni Afroditě v případě, že se její manžel navrátí z válečné výpravy. To se také stalo a Afrodité tak přenesla královniny vlasy na jarní oblohu.
V tomto souhvězdí nalezneme kulovou hvězdokupu s označením M53, kterou snadno nalezneme asi 1° od hvězdy Diadem (α Com). Pro vyhledání nám postačí obyčejný triedr, ve kterém spatříme mlhavou skvrnu s jasným středem. Ve větším dalekohledu již rozeznáme několik jasných hvězd na okraji. Dalším objektem je spirální galaxie M64, nazvaná Spící kráska nebo Černé oko. Galaxii rozpoznáme již ve středním hvězdářským dalekohledem o průměru alespoň 150 mm nebo více a nalezneme ji zhruba uprostřed souhvězdí. Převážná většina objektů Messierova katalogu ve Vlasech Bereniky jsou galaxie různých typů (převažují galaxie spirální), vzdálené desítky milionů světlených let od nás.
Východní obzor
Nad východním obzorem spatříme poměrně málo nápadné souhvězdí Herkula. Jeho tělo tvoří pomyslný lichoběžník, lidově označovaný jako „květináč“. Zhruba ve třetinové vzdálenosti dvou hvězd západní strany lichoběžníku nalezneme jednu z nejjasnějších kulových hvězdokup severní oblohy M13. V praxi se ještě můžeme setkat s označením „hvězdokupa v Herkulovi“. Vzdálená je přes 23 000 světelných let od nás a pozorovat ji můžeme za velmi příznivých podmínek na tmavé obloze bez dalekohledu jako mlhavý obláček. V severní části Herkula nalezneme méně výraznou hvězdokupu M92. Pro její detailnější pozorování je třeba použít hvězdářský dalekohled o průměru objektivu alespoň 100 mm.
Nízko nad východním obzorem, východně od Herkula spatříme jasnou hvězdu Vega (α Lyr) v malém souhvězdí Lyry. Je pátou nejjasnější stálicí noční oblohy, pokud nepočítáme naše Slunce. Stáří Vegy se odhaduje na zhruba 455 miliónů let. Je tedy asi desetkrát mladší než naše Slunce, ovšem zhruba dvakrát hmotnější. Vega bude dle odhadů „žít“ a svítit od současnosti ještě asi půl miliardy let, naproti tomu naše Slunce asi 5 až 6 miliard let. Vega je součástí orientačního obrazce Letního trojúhelníku, který je charakteristický pro letní oblohu, ale o tom si povíme více v červnovém astrosloupku.
Polárka
V průběhu noci spatříme nad severovýchodem sedm jasných hvězd tvořící asterismus Velký vůz, který je součástí rozsáhlejšího a poměrně starého souhvězdí Velké medvědice. Pomocí Velkého vozu můžeme na obloze snadno vyhledat Malý vůz a to tak, že prodloužíme vzdálenost dvou hvězd tvořící zadní část Velkého vozu Merak (β UMa) a Dubhe (α UMa) zhruba pětkrát až dojdeme k Polárce (α UMi), viz obr. níže. Pokud se chceme posunout na obloze východním směrem k souhvězdí Pastýře, můžeme využít další pomůcku, kterou je prodloužení směru posledních dvou hvězd oje vozu Alkaid (η UMa) a Mizar (ζ UMa) až nalezneme Arcturus (α Boo) v Pastýři.
Polárka je nejjasnější hvězdou v Malém vozu, který je totožný se souhvězdím Malého medvěda. To se nachází poblíž severního nebeského pólu. Poměrně rozšířeným omylem je, že Polárka je nejjasnější hvězdou na noční obloze a že je po setmění první hvězdou, kterou můžeme na obloze spatřit. Pravdou ale je, že Polárka na obloze nijak zvlášť nápadná. Podle moderních měření je vzdálená přes 400 světelných let (srovnejte např. se vzdáleností Vegy).
Polárka se jako jediná hvězda na severní obloze téměř nepohybuje, neboť do její těsné blízkosti míří zemská rotační osa. V budoucnu nebude „naše“ Polárka polární hvězdou, neboť za několik tisíc let se osa rotace posune dál do blízkosti jiných hvězd. Před asi 4000 lety byla pro Egyptskou civilizaci polárkou hvězda Thuban (α Dra). Pro lepší představu bude kolem roku 14 000 k severnímu nebeskému pólu neblíže hvězda Vega, jak ilustruje obrázek níže.
Tento poměrně pomalý jev se se nazývá precese a projevuje se jako kuželový pohyb zemské osy s periodou zhruba 25 800 let. Precese je způsobena převážně gravitačním působením Slunce, Měsíce a velkých planet sluneční soustavy, především Jupiteru. Mimo jiné způsobuje již zmíněný pohyb směru zemské osy na obloze, viz krátký článek zde (Proč je polárka tak významná (astro.cz)).
Viditelnost planet
- Merkur – nepozorovatelný
- Venuše – večer vysoko nad západem v Býku, 23. 5. v konjunkci s Měsícem 1,83° jižně
- Mars – v první polovině noci v Blížencích
- Jupiter – koncem měsíce ráno nízko nad východem v Rybách
- Saturn – ráno nad jihovýchodem ve Vodnáři
- Uran – nepozorovatelný
- Neptun – nepozorovatelný
Fáze Měsíce
- 5. 5. v 18:34 v úplňku
- 12. 5. v 15:28 v poslední čtvrti
- 19. 5. v 16:53 v novu
- 27. 5. v 16:22 v poslední čtvrti
Zajímavé články
Zdroje
https://www.heavens-above.com/
https://www.astro.cz/clanky/ukazy/deni-na-obloze-behem-roku-2023.html#3
CORNELIUS, G., Průvodce noční oblohou, Knižní klub Balios, 1999. ISBN: 80-7176-855-3
DVOŘÁČKOVÁ, V., Souhvězdí a jejich mýty, Praha: Nakladatelství Levné knihy KMa, 2005. ISBN: 80-7309-272-7
Hvězdářská ročenka 2023