Astrosloupek leden 2026

Napsal(a)

v rubrice

Lednový sloupek přináší souhrnný přehled stavu noční zimní oblohy a možnost pozorování hned několika planet Sluneční soustavy. Obzvlášť se zaměříme na pozorování Jupiteru, který bude v opozici. Zmíníme si řeckou báji o lovci Orionovi, který dominuje lednové obloze. V samotném závěru se budeme věnovat vrcholícímu meteorickému roji Kvadrantid.

Stav lednové oblohy

Nebeská klenba je v zimním období z celého roku nejrozmanitější a na jasná souhvězdí nejvýraznější. Dlouhé lednové noci nám dávají dostatek času si je prohlédnout včetně čtyř planet Sluneční soustavy.

Nízko nad západem spatříme typická podzimní souhvězdí jako je Vodnář, Pegas, Andromeda a Ryby, které v první polovině noci postupně zapadají pod obzor. V posledním jmenovaném souhvězdí uvidíme relativně jasnou „hvězdu“ – Saturn (1,0 mag).

Saturn spatříme po západu Slunce nízko nad jihozápadem, přičemž kolem 22. hodiny SEČ definitivně zapadá. Pro pozorování tohoto plynného obra a jeho tenkých prstenců je potřeba si pospíšit a využít jasné večery, neboť podmínky pro jeho pozorování se postupně zhoršují. Asi 3° severovýchodně od Saturnu nalezneme Neptun (7,8 mag), který spatříme pouze v dalekohledu s větším zvětšením jako malý modrozelený kotouček.

Nad jihem dominuje Býk se slavnými Plejádami (Kuřátky), které bez problému uvidíme i z města bez použití dalekohledu. Asi 5° jižně od Plejád spatříme Uran (5,7 mag), ale pouze za předpokladu vynikajících pozorovacích podmínek a tmavé oblohy. Abychom měli jistotu, že tohoto ledového obra opravdu uvidíme, je vhodné použít alespoň menší triedr.

Východně od Býka hrdě vystupuje bájný lovec Orion. Krále zimní oblohy tvoří sedm jasných hvězd, které připomínají tvar přesýpacích hodin nebo písmeno „X“. V Orionu nalezneme mnoho vizuálně zajímavých mlhovin a otevřených hvězdokup. Nejvýraznější a nejslavnější je M42, tzv. „Velká mlhovina v Orionu“, a na ni navazující M43, „De Mairanova mlhovina“. Oba objekty jsou složeny převážně z ionizovaného vodíku, přičemž v nich probíhá intenzivní tvorba nových hvězd. Mlhoviny nalezneme relativně snadno několik stupňů jižně od trojice přibližně stejně jasných hvězd Alnitak (ζ Ori), Alnilam (ε Ori) a Mintaka (δ Ori) známých také jako „Orionův pás“.

Jihovýchodně od Orionu spatříme Velkého psa s nejjasnější hvězdou noční oblohy – Síriem (-1,5 mag). Východní část souhvězdí protíná pás mléčné dráhy, přičemž zde nalezneme několik výrazných otevřených hvězdokup, např. M41 (asi 4° jižně od Síria).

Severovýchodně od Velkého psa spatříme nevýrazného Jednorožce a stejným směrem dále pak Malého psa s Procyonem (0,4 mag). Ještě výše od Malého psa nalezneme dvojčata Blížence, ve kterých září nepřehlédnutelný Jupiter (-2,6 mag).

Celooblohová mapa, 15. ledna v 21:00 SEČ. Zdroj [1]
Komplex mlhovin v Orionu, emisní mlhovina NGC 2024 „Plamínek“ (vlevo dole), temná mlhovina Barnard 33 „Koňská hlava“ (uprostřed). Zdroj [2]
Otevřená hvězdokupa M41 ve Velkém psu s oranžovými hvězdami (rudými obry, jasná bílá hvězda vlevo dole není součástí hvězdokupy). Zdroj [3]

Řecký mýtus o Orionovi

Nejvíce legend a pověstí hovoří o Orionovi jako o statečném a chlubivém lovci. Otcem Oriona byl bůh moří Poseidon a jeho matkou lovkyně Euryalé z družiny bohyně Artemidy. Po svých rodičích mimo jiného zdědil schopnost chůze po vodě a umění lovu. Těchto schopností rád využíval ve svůj prospěch, přičemž se často chlubil, že dokáže skolit každé zvíře na Zemi, ba dokonce je všechny vyhubit, čímž si proti sobě popudil mnoho bohů.

Podle jedné z pověstí byl Orion nešťastnou náhodou zabit šípem Artemidy. Ta, když střílela ze svého luku, omylem lovce zasáhla a zabila. Svou chybu Orionovi vynahradila tak, že si vyprosila u nejvyššího z bohů, Dia, aby bájného lovce přenesl na oblohu mezi ostatní souhvězdí i s jeho dvěma psími pomocníky, které na zimní obloze rovněž nalezneme v podobě Velkého a Malého psa.

Umělecké vyobrazení Oriona, Velkého a Malého psa na zimní obloze. Zdroj [1]

Nejpříznivější podmínky pro pozorování Jupiteru a jeho měsíců

Ve středu 10. ledna bude největší planeta Sluneční soustavy vůči Zemi v tzv. opozici, tedy na opačné straně než Slunce. V tomto období vychází Jupiter nad obzor přibližně při západu Slunce, kulminuje vysoko nad jihem kolem půlnoci a zapadá, když Slunce vychází nad obzor. V čas kulminace Jupiteru bude planeta nejjasnější, přičemž dosáhne maximální výšky nad obzorem – téměř 62°.

Jupiter spatříme v souhvězdí Blíženců jako nepřehlédnutelnou „hvězdu“ (-2,7 mag) několik stupňů jižně od nejjasnější hvězdy Pollux (β Gem). Jupiter je dokonce nejjasnějším tělesem na noční obloze, pokud nepočítáme Měsíc.

K pozorování Jupiterových čtyř největších měsíců (Io, Europa, Ganymedes a Callisto) musíme použít alespoň triedr, ve kterém je spatříme jako světlé tečky v rovině rovníku planety (vizte obrázek níže).

Pro pozorování detailů v atmosféře Jupiteru je třeba použít alespoň střední hvězdářský dalekohled a mít dobré pozorovací podmínky (seeing). V takovém případě spatříme v dalekohledu ostré okraje mírně zploštělého kotouče planety, tmavé rovníkové pásy, světlé zóny nebo Velkou rudou skvrnu. Za rozmanitou barevnost a strukturu vnější atmosféry vděčí Jupiter příměsi čpavku, metanu, sloučeninám síry a fosforu v kombinaci s rychlou rotací kolem své osy (perioda 9 hodin 55 minut).

Poloha Jupiteru v souhvězdí Blíženců při kulminaci (14 hodin po opozici), 10. ledna v 0:00 SEČ. Zdroj [1]
Přiblížený Jupiter a jeho největší měsíce Callisto, Io a Ganymedes (měsíc Europa je zakryt Jupiterovým kotoučem), 10. ledna v 0:17 SEČ. Zdroj [1]

Maximum meteorického roje Kvadrantidy

První týden nového roku se nese ve znamení jednoho ze tří nejvydatnějších meteorických rojů z celého roku – Kvadrantid. Zvýšená aktivita roje připadá na období zhruba od 28. prosince do 10. ledna, přičemž její maximum nastane v sobotu 3. ledna ve 22 hodin SEČ. Ideální bude vyčkat do druhé poloviny noci, až radiant roje vystoupá výše nad severovýchodní obzor.

Podmínky pozorování Kvadranid nejsou v letošním roce příznivé, neboť po téměř celou noc bude pozorování rušit svit úplňkového Měsíce. Kvůli tomu slabší meteory vůbec neuvidíme. Odhaduje se, že bystré oko pozorovatele může spatřit maximálně několik nižších desítek nejjasnějších „padajících hvězd“ za hodinu.

V období maxima Kvadrantid nalezneme radiant roje na pomezí souhvězdí Pastýře, Herkula a Draka. Samotný název tohoto roje pochází ze souhvězdí Zedního kvadrantu, které bychom v současných hvězdných mapách a atlasech hledali marně. Název je odvozen z astronomické pomůcky, která se v astronomii nejčastěji využívala pro měření výšky těles nad obzorem na přelomu 18. a 19. století.

Poloha radiantu meteorického roje Kvadrantid zhruba 2 hodiny před východem Slunce, 4. ledna v 6:00 SEČ. Zdroj [1]
Vyobrazení zaniklého souhvězdí Zedního kvadrantu (vlevo nahoře), dílo Urania´s Mirror, vydáno 1824, auto: Sidney Hall. Zdroj [4]

Viditelnost planet:

Merkur

  • Nepozorovatelný

Venuše

  • Nepozorovatelná

Mars

  • Nepozorovatelný

Jupiter

  • Celou noc v Blížencích
  • 10. ledna v 9:34 SEČ v opozici

Saturn

  • Po západu Slunce nad JZ na pomezí Ryb a Vodnáře

Uran

  • Do druhé poloviny noci nad JZ v Býku

Neptun

  • Po západu Slunce nad JZ na pomezí Ryb a Vodnáře

Fáze Měsíce (uvedené časy v SEČ):


Zdroje:

[1] Program Stellarium

[2] Wikipedia (EN): Horsehead Nebula

[3] Wikipedia (EN): Messier 41

[4] Wikipedia (EN): Quadrans Muralis

Astro.cz: Souhvězdí Orion

Astro.cz: Meteory z neexistujícího souhvězdí

Autor: Karel Slavík

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *