Astrosloupek únor 2026

Napsal(a)

v rubrice

V úvodní části únorového astrosloupku se seznámíme se Zimním šestiúhelníkem, který nám pomáhá se na zimní obloze lépe zorientovat. V další části se budeme věnovat trojici otevřených hvězdokup, které můžeme pozorovat v souhvězdí Vozky. Na závěr si řekneme, co je to albedo či co je popelavý svit Měsíce a jak tento úkaz vzniká.

Stav únorové oblohy

Únorové obloze dominují výrazná zimní souhvězdí jako Býk, Vozka, Orion, Velký pes či Blíženci. Pro snadnější orientaci na noční obloze nám pomůže obrazec známý jako „Zimní šestiúhelník“. Nejedná se o samostatné souhvězdí, ale o pomyslný nepravidelný obrazec složený ze šestice jasných hvězd, podle kterého se může i méně zkušený pozorovatel na zimní obloze rychleji zorientovat.

Nejsevernější vrchol Zimního šestiúhelníku tvoří hvězda Capella (α Aur) ve Vozkovi. Jihovýchodním směrem od Vozky nalezneme další vrchol obrazce a zároveň nejjasnější hvězdu Blíženců – Pollux (β Gem). Zhruba uprostřed souhvězdí, které představuje nerozlučné bratry Kastora a Polydeuka, spatříme jasnou „hvězdu“ – ve skutečnosti je to planeta Jupiter. Od Blíženců jižním směrem narazíme na Malého psa s Procyonem (α CMi), ještě dál jihozápadně pak na nejjasnější hvězdu noční oblohy – Sírius (α CMa), která tvoří nejjižnější vrchol šestiúhelníku. Západním směrem od Síria září modrý veleobr – Rigel (β Ori), který představuje pravou nohu lovce Oriona. Celý obrazec uzavírá červený obr Aldebaran (α Tau), jehož si staří Řekové představovali jako oko bájného býka.

Souhvězdí Býka je na obloze zachyceno ve chvíli, kdy nejvyšší z bohů Zeus proměněný v bílého býka unáší princeznu Európu na širé moře k ostrovu Kréta. Proto není souhvězdí na obloze celé, ale je vidět pouze hlava s rohy a přední část těla, přičemž zbytek je ponořen do moře (vizte na obrázku níže).

Trojice výrazných otevřených hvězdokup

V jižní části Vozky můžeme pozorovat tři vizuálně výrazné otevřené hvězdokupy – M36, M37 a M38. Tyto objekty dohledáme relativně snadno obyčejným triedrem nebo dalekohledem s menším průměrem objektivu.

Nejjasnější z trojice otevřených hvězdokup – M37 (5,6 mag) nalezneme v jižní části Vozky. Při jejím hledáním nám pomůže hvězda θ Aurigae, od které hvězdokupu nalezneme zhruba 5° jihozápadně. M37 leží ve vzdálenosti přes 4,5 tisíce světelných let, stáří se odhaduje na 350 až 550 milionů let. Hostí asi 500 členů, což z ní dělá na hvězdy nejbohatší hvězdokupu z celé trojice.

Necelé 4° západně od M37 nalezneme o něco méně jasnou M36 (6,0 mag). M36 je od nás v obdobné vzdálenosti jako M37, ale oproti ní je o poznání mladší, a to „pouhých“ 25 milionů let.

Zhruba 2° severozápadním směrem od M36 nalezneme nejslabší z trojice hvězdokup – M38 (6,4 mag). Oproti své sousedce je M36 k Zemi zhruba o tisíc světelných let blíže. Je otevřenou hvězdokupou středního stáří (odhadem asi 290 miliónů let) s populací zhruba 100 hvězd.

Všechny tři objekty byly poprvé zaznamenány v roce 1654 italským astronomem Giovannim Batistou Hodiernou. Podrobněji tyto objekty popsal a zařadil do svého slavného katalogu 110 astronomických objektů (většinu tvoří mlhoviny, galaxie a hvězdokupy) o více než století později francouzský astronom a pozorovatel Charles Messier.

Konstelace Měsíce, Venuše, Merkuru, Saturnu a Neptunu na večerní obloze

Ve středu 18. února a ve čtvrtek 19. února můžeme po 18:00 hodině SEČ spatřit zajímavou konstelaci hned několika těles Sluneční soustavy. Velmi nízko nad západním obzorem (asi 3°) můžeme vidět Venuši, která zapadá už v 18:21 SEČ. Nicméně podmínky pozorování druhé planety v pořadí od Slunce se budou až do léta postupně zlepšovat.

Asi 8° severně od Venuše uvidíme slabší Merkur, který bude 19. února v největší východní elongaci (úhlově nejdále od Slunce). Zároveň se v tento den mezi Merkur a Venuši připlete úzký srpek mladého Měsíce, přičemž můžeme spatřit tzv. popelavý svit.

Výše nad jihozápadem spatříme Saturn. Necelý 1° od Saturnu bude o zhruba hodinu později možné pozorovat Neptun: u toho se ovšem bez dalekohledu neobejdeme, neboť je osmá planeta Sluneční soustavy na obloze velmi slabá.

Celou konstelaci těles bude možné spatřit postupně a pouze za předpokladu vyvýšeného místa bez vysokých překážek ve výhledu nad západní obzor.

Popelavý svit Měsíce

Jako popelavý svit označujeme slabý svit neosvětlené části našeho nejbližšího kosmického souseda. Tento úkaz je důsledkem odraženého slunečního světla od Země k Měsíci.

O tom, jak dobře je popelavý svit na obloze vidět, rozhoduje především měsíční fáze. Čím tenčí srpek Měsíce je, tím nápadnější popelavý svit spatříme (ideální jsou 2 až 3 dny před nebo po novu).

Tento jev je způsoben tím, že při pohledu z povrchu Měsíce má Země vůči našemu souputníkovi opačnou fázi. Čím je Měsíc blíže k novu, tím blíže je Země k úplňku a více na něj září. Tento jev byl prokazatelně vysvětlen na přelomu 15. a 16. století slavným italským konstruktérem, vynálezcem, architektem, malířem a spisovatelem Leonardem Da Vincim.

Jelikož má povrch naší planety relativně vysokou odrazivost, kterou odborně nazýváme albedo (poměr dopadajícího a odraženého elektromagnetického záření v určitém rozsahu vlnových délek), sluneční paprsky se od Země odráží k Měsíci. Pro srovnání: albedo Země je asi 31 %, albedo Měsíce zhruba 12 %.

Největším albedem ze všech těles Sluneční soustavy se může pochlubit Saturnův měsíc Enceladus, jehož vysoká odrazivost je způsobena světlou ledovou krustou, která odráží téměř veškeré dopadající sluneční záření (téměř 99 %), které dopadá na jeho povrch. Naopak nejnižší odrazivost (řádově jednotky procent) mají typicky kometární jádra, která jsou tmavší než černé uhlí nebo čerstvě nanesený asfalt.

Viditelnost planet

Merkur

  • v polovině měsíce večer nad JZ
  • 19. února v největší východní elongaci (18° od Slunce)

Venuše

  • koncem měsíce večer nízko nad Z

Mars

  • nepozorovatelný

Jupiter

  • celou noc v Blížencích

Saturn

  • večer nad JZ v Rybách

Uran

  • v první polovině noci v Býku

Neptun

  • večer nízko nad Z v Rybách

Fáze Měsíce (uvedené časy v SEČ):


Zdroje:

[1] Program Stellarium

[2] Wikipedia (EN): Messier 37

[3] Popelavý svit Měsíce: astrofotky.cz

[4] Wikipedia (CZ): Albedo

[5] Wikipedia (EN): Enceladus

Wikipedia (CZ): Souhvězdí Vozky

Encyklopedie fyziky: Fáze Měsíce

Astronovinky: Pozoruhodné a vzácné úkazy v roce 2026

Autor: Karel Slavík

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *