V přehledu nejzajímavějších úkazů nad našimi hlavami se podíváme na zajímavé seskupení Jupiteru, Venuše a mladého Měsíce. K oběma planetám se koncem měsíce přidá Merkur. Prozkoumáme kulovou hvězdokupu M13 v souhvězdí Herkula a vypravíme se po stopách slavné zprávy z Areciba. V závěru se dovíme, zda je „modrý úplněk“ jen slovní hříčkou, nebo skutečně můžeme na obloze pozorovat modrý Měsíc.
Pozorování Venuše, Jupiteru a Merkuru na večerní obloze
Květen se ponese ve znamení prodlužujících se dnů ve zkracování temných nocí. Přesto nám večerní obloha nabídne zajímavou podívanou v podobě dvou planet Sluneční soustavy. Nejvýraznějším objektem nad západem je Venuš. Severovýchodním směrem od jasné Večernice (−3,9 mag) najdeme o něco slabší Jupiter (−1,9 mag), který spatříme zhruba půl hodiny po západu Slunce.
V posledním květnovém týdnu se k oběma planetám přidá nenápadný Merkur (−0,9 mag), který spatříme nízko nad severozápadem od zhruba 21:30 SELČ. Dodejme, že se bude nejmenší planeta Sluneční soustavy na obloze od Slunce postupně úhlově vzdalovat, a to až do poloviny června. Zároveň bude jas Merkuru ve sluneční záři slábnout, neboť Slunce bude zapadat pod obzor čím dál později (na severní polokouli se blížíme letnímu slunovratu, který nastává 21. června v 10:24 SELČ).


Večerní seskupení Jupiteru, mladého Měsíce a Venuše
Podobně jako v dubnu můžeme v i tomto měsíci pozorovat večerní seskupení Jupiteru, mladého Měsíce a výrazné Venuše nad západem. Seskupení tří těles můžeme spatřit od pondělí 18. května do středy 20. května, přičemž úterý 19. května bude úkaz nejzajímavější, neboť se mezi Jupiter a Venuši připlete úzký srpek mladého Měsíce (tři dny po novu). Celé večerní seskupení doplní dvě nejjasnější hvězdy Blíženců – Castor (α Gem) a Pollux (β Gem), které září nad všemi třemi objekty.

Velká kulová hvězdokupa v Herkulovi
Kdybychom hledali výraznou a snadno pozorovatelnou kulovou hvězdokupu, jistě bychom mezi prvními narazili na objekt s katalogovým označením M13 v souhvězdí Herkula. Jako první jej zaznamenal a popsal anglický astronom, matematik a fyzik Edmund Halley v roce 1716 jako „jasnou mlhovinu bez hvězd“. Jednotlivé hvězdy se v M13 podařilo poprvé rozlišit až ve větších dalekohledech o více než 60 let později.
Pokud se vydáme dál od světel měst a zvolíme noc kolem novoluní, kdy neruší svit Měsíce, můžeme M13 spatřit bez použití dalekohledu jako nenápadnou mlhavou skvrnu. K jejímu nalezení nám pomůže čtveřice hvězd v západní části Herkula, která svým tvarem připomíná „květináč“. S pomocí obyčejného triedru nebo malého dalekohledu, spatříme středové zhuštění hvězdokupy a na jejím okraji patrnou zrnitost.
Stáří M13 se odhaduje na neuvěřitelných 11,5 miliardy let, vzdálenost od Země činí přes 23 tisíc světelných let (jde o jeden z bližších objektů tohoto druhu), přičemž její průměr se odhaduje na 150 světelných let.
Kulové hvězdokupy se začaly formovat v době vzniku naší Galaxie, tedy v období před více než 10 miliardami let. Tyto velmi kompaktní objekty se skládají ze stovek tisíc až milionů hvězd tzv. populace II (starší hvězdy, chudé na těžší prvky). V porovnání s koncentrací hvězd v naší Galaxii je koncentrace v kulových hvězdokupách výrazně vyšší, a to až o několik řádů.
Díky velkému počtu členů tento druh hvězdokup gravitačně „drží“ pohromadě a vytváří typicky sférický tvar. Proto většina těchto vzdálených objektů vypadá podobně (jak můžete vidět ve vizuálním srovnání níže).


Kulová hvězdokupa M13 a slavná „Zpráva z Areciba“
Dne 16. listopadu 1974 byla vyslána historický první rádiová zpráva určená určena ke konkrétnímu vesmírnému objektu. Cílem signálu byla právě kulová hvězdokupa M13, ke které zakódovaná zpráva poletí zhruba 25 tisíc let. Vzhledem k pohybu hvězdokupy kolem středu Galaxie se však v době doručení zprávy bude M13 nacházet v jiné části prostoru. Dalším problémem je to, zda vyslaný signál bude pro případnou dalekou civilizací vůbec zachytitelný a rozluštitelný. Celý projekt byl spíše ukázkou toho, co zvládne lidský um a tehdejší technika než o vážně míněný pokus o komunikaci s případnými dalekými civilizacemi.
Samotná struktura zprávy obsahovala: čísla od jedné do deseti, prvky lidské DNA, nukleotidy, strukturu šroubovice DNA, vyobrazení dospělého člověka, znázornění Slunce a planet Sluneční soustavy (včetně Pluta) a poslední schéma radioteleskopu, ze kterého byl signál vyslán, vizte schéma níže. Zpráva byla odeslána z dnes již nefungujícího obřího radioteleskopu v Arecibu (s průměrem paraboly 304 m). Velmi úspěšný radioteleskop sloužil téměř nepřetržitě od roku 1963 do 2020, kdy došlo k únavě materiálu konstrukce a kolapsu celého zařízení.


Květnový „modrý úplněk“, je opravdu modrý?
Není bez zajímavosti, že nás v tomto kalendářním měsíci čekají hned dva úplňky. Ten první nastane první květnový den, zatímco na druhý se na noční obloze podíváme poslední květnový den, tedy v neděli 31. května. Pokud se dva úplňky sejdou v jednom kalendářním měsíci nebo čtyři úplňky v jednom ročním období – pak se takovému úkazu neoficiálně říká „modrý úplněk“.
Je třeba podotknout, že toto zavádějící pojmenování nikterak nesouvisí s barvou samotného Měsíce na obloze a astronomicky se nejedná o nic významného. Celé označení má kořeny v idiomu „once in a blue moon“, který vznikl ve Spojených státech amerických koncem 30. let minulého století. V překladu to znamená „jednou za uherský rok“, což odkazuje na vzácnost tohoto jevu.
Do skutečné modré barvy se může měsíční kotouč vzácně zbarvit v době, kdy je zemská atmosféra dostatečně nasycena drobnými částicemi (např. popelem), uvolněnými rozsáhlými požáry nebo sopečnými erupcemi. Zmodrání Měsíce způsobuje rozptyl dlouhovlnné části světla (červená barva) na drobných částicích a do očí pozorovatele se dostane pouze krátkovlnná složka světla (modrá barva). Takový případ byl zaznamenán v roce 1883 při výbuchu indonéské sopky Krakatoa, kdy popel vystoupal do vyšších vrstev zemské atmosféry a lidé mohli pozorovat do modra zbarvený měsíční kotouč.
Viditelnost planet
Merkur
- nepozorovatelný
Venuše
- večer nad západem
Mars
- nepozorovatelný
Jupiter
- po většinu noci kromě rána v Blížencích
Saturn
- nepozorovatelný
Uran
- večer nad západem
Neptun
- nepozorovatelný
Fáze Měsíce (uvedené časy v SELČ):

Zdroje:
[1]: NASA Apod: M13: The Great Globular Cluster in Hercules
[2]: See Summer’s Best “Gobbled” Globulars
[3]: Wikipedia (EN): Arecibo message
Wikipedia (CZ): Souhvězdí Draka
Progresy.physics.cz: Uvidíme dnes „Modrý úplněk“?
Pozoruhodné a vzácné úkazy v roce 2026: 22. dubna: Meteory z roje Lyrid

Napsat komentář