Úvod článku se bude tradičně věnovat aktuálnímu stavu oblohy. V další části si povíme, co to jsou novy a kde na obloze takovou „novou“ hvězdu během letošního roku spatříme. Podíváme se na zákryt Saturnu Měsícem a konjunkci Jupiteru a Marsu na ranní obloze. Samotný závěr bude věnovaný meteorickému roji Perseid, k jehož vyvrcholení dojde v noci z 12. na 13. srpna.

V úvodu si stručně připomeňme, že 5. července v 7:00 h SELČ se naše planeta ocitá na své oběžné dráze nejdále od Slunce, a to ve vzdálenosti přes 152 miliónů kilometrů, jak naznačuje obrázek níže. Nejvzdálenějšímu místu zemské oběžné dráhy říkáme odsluní (afélium).

Hned v úvodu si připomeňme, že 20. června ve 22:52 SELČ začíná na severní polokouli astronomické léto. Letní slunovrat je definován jako okamžik, kdy Slunce dosahuje nejvyššího bodu nad nebeským rovníkem, jak naznačuje obrázek níže. Ten zpravidla nastává 20. nebo 21. června, výjimečně může být 19. (nastane v roce 2487) nebo 22. června (nastane v roce 2203), viz přehledná tabulka s daty slunovratů a rovnodenností platná do roku 2050.

Již tradičně začneme rozborem večerní oblohy nad západním obzorem, kde spatříme souhvězdí jarní oblohy. Po západu Slunce spatříme nízko nad horizontem dvojici nejjasnějších hvězd Blíženců Castor (α Gem) a Pollux (β Gem). Východně od Blíženců spatříme nevýrazného Raka, jižně od něj nalezneme hlavu Hydry.

Nízko nad západním obzorem spatříme ve večerních hodinách hvězdná uskupení typická pro zimní oblohu, Býka, Oriona, Blížence nebo Velkého psa. V Býku spatříme jasnou planetu Jupiter (-2,03 mag). V těsné blízkosti největší planety Sluneční soustavy (zhruba 1° severně) nalezneme pomocí alespoň menšího dalekohledu Uran (5,9 mag). Nutno dodat, že příliš času pro jejich pozorování nám nezbývá, neboť pod obzor zapadají obě tělesa již dvě hodiny po západu Slunce.

Hned v úvodu si připomeňme, že jarní rovnodennost nastane 20. března v 4:06 SEČ (středoevropského času). Jarní rovnodennost je okamžik, kdy Slunce na své zdánlivé dráze (ekliptice) na obloze protne nebeský rovník viz obr níže. Tímto okamžikem začíná na severní polokouli astronomické jaro. Při rovnodennosti je délka dne a noci přibližně stejně dlouhá (nezapočítáváme-li vliv atmosféry a rozměr slunečního kotouče).

Po západu Slunce spatříme nad západním obzorem souhvězdí typická pro podzimní oblohu, jako je okřídlený kůň Pegas, princezna Andromeda nebo bájný hrdina Perseus.

Hned v úvodu si připomeňme, že začátkem ledna bude Země na své dráze Slunci nejblíže, přibližně 147 mil. km (0,98 AU). Tomu bodu říkáme perihelium. Naopak nejdále od Slunce bude Země 5. července, přes 152 mil. km (1,01 AU), jak popisuje obrázek níže. Změna vzdálenosti je způsobená tím, že Země neobíhá kolem Slunce po dokonalé kružnici, ale po elipse s malou výstředností (výstřednost v případě Země je zhruba 1,7 %).