Měsíc březen přinese na obloze řadu zajímavých úkazů. Tím nejzajímavějším bude těsné přiblížení planety Venuše a Jupiteru hned z kraje měsíce. 20. 3. nastane jarní rovnodennost, tedy začátek astronomického jara. Dále se podíváme, jaké astronomické úkazy budou vidět na březnové obloze.

Úvod

Astronomické jaro začíná, stejně jako v roce předchozím, 20. března. Okamžik, kdy Slunce na své zdánlivé dráze protne nebeský rovník se nazývá jarní rovnodennost. Navzdory zažité představě, že je v tomto datu stejně dlouhý den a noc, je situace o něco složitější. Den a noc jsou stejně dlouhé jen velmi přibližně. Tato skutečnost je zapříčiněná především přítomností zemské atmosféry, která způsobuje lom slunečních paprsků. Nebeské objekty se nám tak jeví nad obzorem výše, než ve skutečnosti jsou.

Tomuto jevu říkáme atmosférická refrakce, která může těsně u obzoru dosáhnout hodnot až 0,5°, což je zhruba průměr slunečního kotouče. Vidíme-li tedy vycházet Slunce nad obzor, ve skutečnosti se nachází stále pod obzorem a den se o několik minut prodlužuje. Dalším faktorem ovlivňujícím nestejnou délku dne a noci je to, že den začíná ve chvíli, kdy se horní okraj slunečního disku objeví nad obzorem a končí, když horní okraj Slunce zapadne pod obzor.

Konjunkce Venuše a Jupiteru

Zajímavou podívanou nám přinese přiblížení Venuše a Jupiteru, ke kterému dojde 2. března v ranních hodinách. Tomuto jevu říkáme konjunkce. Jedná se o maximální přiblížení dvou nebo více těles na obloze z pohledu pozorovatele. Úkaz je možné z našich zeměpisných šířek nejlépe pozorovat 1. a 2. března ve večerních hodinách nad západním obzorem, kdy se obě planety k sobě nejvíce přiblíží. Tělesa jsou v tuto dobu nejjasnějšími objekty na obloze, nelze je tedy přehlédnout ani z míst, která jsou rušena umělým osvětlením. Pro detailnější pozorování si musíme vyhledat západní část souhvězdí Ryb, kde obě planety nalezneme.

Západní obzor

Nad západním obzorem v souhvězdí Býka spatříme v první půli noci jednu z nejvýraznějších otevřených hvězdokup Plejády, anglicky nazývanou Sedm sester nebo česky nazývané Kuřátka. Bez dalekohledu ji spatříme jako malý vozík skládající se z pěti až sedmi hvězd. Vlevo od Plejád spatříme naoranžovělou hvězdu Aldebaran (α Tau), představující oko býka. Aldebaran se na obloze zdánlivě promítá do poměrně rozptýlené hvězdokupy Hyády, avšak sám není jejím členem. Nachází se totiž ve zhruba poloviční vzdálenosti než Hyády, které jsou k Zemi nejbližší otevřenou hvězdokupou. Vzdálená je pouhých 150 světelných let a na obloze ji spatříme jako pomyslnou hlavu býka, jejíž nejjasnější hvězdy jsou uspořádány do tvaru písmene V.

Nad jihozápadem spatříme typická zimní souhvězdí Orionu, Velkého psa a po Slunci nejjasnější hvězdou oblohy Sírius (α CMa) a souhvězdí Malého psa s jasnou hvězdou Prokyon (α CMi).

Jižní obzor

Přesuneme-li se dál směrem nad jižní obzor, spatříme již typická souhvězdí jarní oblohy, tedy Raka a výrazného Lva. V Raku, který se skládá z převážně méně jasných hvězd, je možné za velmi dobrých podmínek spatřit očima otevřenou hvězdokupu Jesličky s katalogovým označením M44. Tento systém obsahuje jak velké množství hvězd hlavní posloupnosti, tedy hvězd, ve kterých se uvolňuje energie převážně slučováním vodíku, tak i hvězd v závěrečných vývojových stádiích. Hvězdokupa je od nás vzdálena přes 550 světelných roků.

Souhvězdí Lva

Nad jihovýchodem vlevo od souhvězdí Raka a jižně od Velké medvědice nalezneme souhvězdí Lva s nejasnější hvězdou Regulus (α Leo). Regulus představuje na většině hvězdářských map pomyslné srdce lva. Podle řecké mytologie reprezentuje toto souhvězdí nemejského lva, který byl nezranitelný a sužoval Peloponéský poloostrov. Lva nakonec zabil bájný hrdina Héraklés, který tak splnil první ze svých dvanácti úkolů, který mu dal král Eurystheus. Kůži lva pak použil jako pancíř, lebka posloužila jako přilba a hříva jako rozeznávací znamení.

Na obloze toto souhvězdí rozeznáme mimo jiné i podle jasných hvězd ve tvaru srpu nebo obráceného otazníku, který ztvárňuje jeho hřívu. V dolní části tohoto souhvězdí nalezneme skupinu tří poměrně jasných spirálních galaxií označovaných M65, M66 a NGC 3628. Tato skupina označovaná jako „Leo triplet“ je od Země vzdálená přes 35 miliónů světelných roků. Pro pozorování těchto galaxií je třeba dalekohled o průměru objektivu alespoň 150 mm.

Dalším zajímavým cílem pro pozorování je třetí nejjasnější hvězda (γ Leonis) zvaná Algieba. Již v malém hvězdářském dalekohledu ji snadno rozeznáme jako dvě samostatné hvězdy vedle sebe. V tomto systému obíhají dvě složky kolem společného těžiště jednou za 619 let a celý hvězdný systém se nachází ve vzdálenosti zhruba 110 světelných let od Země. Jméno Algieba pochází z arabštiny a znamená lví hřívu.

Viditelnost planet

• Merkur – koncem měsíce nízko nad západem (28. 3. v konjunkci s Jupiterem, 1,29°severně nízko nad západem)
• Venuše – večer vysoko nad západem (2. 3. v 7:00 v konjunkci s Jupiterem 0,49 °severně, 30. 3. v konjunkci s Uranem 1,22° severně)
• Mars – po většinu noci kromě rána
• Jupiter – večer nízko nad západem (2. 3. v 7:00 v konjunkci s Venuší)
• Saturn – nepozorovatelný
• Uran – večer vysoko nad západem
• Neptun – nepozorovatelný

Fáze Měsíce

• 7. 3. v 13:40 v úplňku
• 15. 3. v 3:08 v poslední čtvrti
• 21. 3. v 18:22 v novu
• 29. 3. v 3:22 v první čtvrti

Doporučené články

• Objeveny další dvě planety o velikosti Země v obyvatelné zóně (astro.cz)
• Rover Perseverance vyložil poslední vzorek (astro.cz)
• Trpasličí planeta Quaoar má prstenec (astro.cz)

Zdroje

https://www.heavens-above.com/

https://www.astro.cz/clanky/ukazy/deni-na-obloze-behem-roku-2023.html#3

DVOŘÁČKOVÁ, V., Souhvězdí a jejich mýty, Praha: Nakladatelství Levné knihy KMa, 2005. ISBN: 80-7309-272-7

Hvězdářská ročenka 2023

Hvězdářský kalendář 2023