Karel Slavík, Autor na Krušnohorská astronomická společnost, z. s.Krušnohorská astronomická společnost, z. s.

V první polovině noci spatříme nad západním obzorem souhvězdí Pastýře s jasným Arkturem (α Boo), který zapadá kolem půlnoci. Nad Jihozápadem spatříme Severní korunu, Herkula a Hadonoše. Po většinu noci stále máme možnost spatřit Letní trojúhelník, jehož trojice hvězd dominuje obloze.

Nad jihovýchodem již vystupují typická podzimní souhvězdí. Nejvýraznějším uskupením je okřídlený kůň Pegas, který koncem září kulminuje kolem půlnoci. Východním směrem, těsně vedle Pegase, nalezneme souhvězdí Andromedy, kde v její severní části najdeme k Zemi nejbližší spirální galaxii s označením M31. Jedná se o spirální typ galaxie, stejně jako naše Mléčná dráha. M31 náleží do Místní skupiny galaxií a je zároveň jejím největším členem, nikoliv však nejhmotnějším, tím je právě náš domovský hvězdný ostrov, Mléčná dráha. Více se o místní skupině galaxií se dozvíte ZDE.

Na tmavé obloze můžeme M31 spatřit bez použití dalekohledu jako mlhavou, protáhnou skvrnu. Při použití malého dalekohledu již uvidíme náznak spirální struktury galaxie. Pro zajímavost, ve starší literatuře se můžeme setkat s označením Velká mlhovina v Andromedě. Toto označení přetrvalo do období 20. let minulého století, do kterého nebyla známa pravá podstata a nesmírná vzdálenost tohoto objektu.

Při výzkumu spektrálních čar galaxie v Andromedě se zjistilo, vykazuje tzv. modrý posuv. To znamená, že se M31 k Mléčné dráze neustále přibližuje rychlostí zhruba 260 km/s. Podrobněji se o modrém posuvu dozvíte ZDE.

Mléčná dráha se s M31 „srazí“ a postupně splyne v jednu velkou eliptickou galaxii za zhruba 4 miliardy let. Nepředstavujme si tuto „srážku“ jako např. střet dvou automobilů ve vysoké rychlosti, ale spíše jako pozvolné přibližování a následné prolínání dvou hvězdných ostrovů. Zde se nabízí otázka, zda se můžou některé hvězdy při tomto galaktickém splynutí srazit? Vysvětlení je takové, že hvězdy jsou od sebe nesmírně daleko a pravděpodobnost srážky dvou stálic je téměř nulová, více v článku ZDE.

Dalším objektem pro pozorování je dvojitá, otevřená hvězdokupa známá jako Chí a h Persei, kterou nalezneme na pomezí severní části Persea v jihozápadní části Kasiopeji. Spatřit ji můžeme na tmavé obloze jako skvrnu ve tvaru ležaté osmičky. Již malý triedr s 10násobným zvětšením rozezná jako dvě samostatné složky ležící těsně vedle sebe. Ve větším dalekohledu o průměru 200 mm a více spatříme až několik stovek hvězd.

Vzájemná vzdálenost obou hvězdokup se odhaduje na 800 světelných let a celého systému od Země na zhruba 7 500 let. Z hlediska celkového stáří vesmíru se jedná o velmi mladé objekty, staré „pouhých“ 12,5 miliónu let. Pro srovnání, stejný typ hvězdokupy, Plejády v souhvězdí Býka, jsou staré asi 150 mil. let a naše Slunce dokonce přes 4,5 miliardy let.

*Pegasův čtverec, M31, M33 a otevřená hvězdokupa Chí a h Persei, program Stellarium, upravil: Karel Slavík*

Dvojitá hvězdokupa Chí a h Persei, zdroj: Wikimedia

Souhvězdí Kefea se na obloze skládá z poměrně nevýrazných hvězd, které pokud pospojujeme, připomínají tvar domku se strmou střechou. V jeho nalezení nám může pomoci jasné „W“, tedy souhvězdí Kasiopeji, které se nachází jižně od něj.

V severozápadní části Kefea se můžeme pokusit vyhledat reflexní mlhovinu Iris, česky zvanou Kosatec s katalogovým označením NGC 7023. Prvně byla zaznamenaná Williamem Herschelem v roce 1794. Modrá barva této mlhoviny je způsobena odrazem viditelného světla na prachových částicích, z které se mlhovina mimo jiné skládá. Další velmi mladé hvězdy, které se nachází uvnitř Kosatce vznikly v přibližně stejné době. Společně tvoří otevřenou hvězdokupu, která je částečně skryta pod temnými prachovými mračny.

*Reflexní mlhovina Kosatec NGC 7023*, zdroj: Wikimedia

Podle jedné z řeckých legend byl etiopský král Kéfeus manželem marnivé a pyšné královny Kasiopeji. Ta často vyvyšovala svou krásu nad mořské Néreidy, což rozhněvalo vládce všech moří Poseidona. Jako trest seslal Poseidon na království mohutnou potopu a mořskou obludu Kéta. Kéfeus tedy vyhledal pomoc ve věštírně, kde se dozvěděl, že jedinou možností, jak své království osvobodit od pohrom a nestvůry je obětovat svou dceru Andromedu. Tak se stalo a nebohou Andromedu nechal přikovat ke skále jako oběť Kétovi. Právě v té době prolétal kolem na svém okřídleném koni Pegasovi bájný hrdina Perseus. Ten Kéta pomocí meče, darovaného bohyní Athénou a uťaté hlavy Medúzy přemohl a krásnou Andromedu nakonec osvobodil a pojal za svou ženu. Všechny zmíněné postavy (Kéfeus, Kasiopeja, Andromeda, Perseus a Kétos, který je na obloze zobrazen jako souhvězdí Velryby) můžeme pozorovat na podzimní hvězdné obloze.

Obr. 06 Kéfeus, str. 67

*Souhvězdí Kéfea, zdroj: CORNELIUS, G., Průvodce noční oblohou, Knižní klub Balios, 1999, str. 67*

Letos se nám již po druhé naskytne příležitost pro pozorování nejmenší planety sluneční soustavy, Merkuru. Merkur bude od Slunce úhlově nejdále 22. září (zhruba 18°) v souhvězdí Lva. V této době bude mít jasnost kolem -0,6 mag. V průběhu následujících dní bude Merkur zjasňovat, a to až do 8. října, kdy jeho jasnost dosáhne -1,2 mag, kdy se na ranní obloze začne postupně ztrácet v záři Slunce. Severozápadně od Merkura spatříme jasnou Jitřenku, tedy planetu Venuši.

*Graf viditelnosti Merkuru od 13. 9. do 7. 10. 2023, zdroj: Hvězdářská ročenka 2023*

*Merkur a Venuše na ranní obloze nad JV obzorem, program Stellarium, upravil: Karel Slavík*

Další zajímavostí je těsné přiblížení Měsíce a Jupiteru, ke kterému dojde 4. září v druhé polovině noci nad východním obzorem. Východním směrem od tohoto seskupení nalezneme otevřenou hvězdokupu Plejády. Zhruba na půl cesty mezi Měsícem a Plejádami se můžeme pomocí dalekohledu pokusit vyhledat planetu Uran. Saturn můžeme na obloze pozorovat bez dalekohledu, nicméně pro pohodlné pozorování jeho prstenců a největších měsíců je třeba použít alespoň střední triedr nebo menší hvězdářský dalekohled.

*Setkání Měsíce, Jupiteru a otevřené hvězdokupy Plejády nad východním obzorem, program Stellarium*

Letošní podzimní rovnodennost nastává 23. září v 8:50 SELČ. Rovnodennost je okamžik, kdy na zemský povrch dopadají sluneční paprsky kolmo k rotační ose. Slunce prochází na obloze nebeským rovníkem a vychází přibližně na východě a zapadá přibližně na západě. Na severní polokouli nastává astronomický podzim, na jižní polokouli naopak astronomické jaro. Při slově rovnodennost se přirozeně nabízí, že by den a noc měly být stejně dlouhé, avšak v praxi tomu tak není. Tento fakt podrobněji vysvětluje náš astrosloupek z března ZDE.

Viditelnost planet:

Merkur – v druhé polovině měsíce ráno nad východem ve Lvu, 22. 9. ve 14 h v největší západní elongaci (18°od Slunce)
Venuše – ráno nad východem v Raku
Mars – nepozorovatelný
Jupiter – po většinu noci v Beranu
Saturn – po celou noc ve Vodnáři
Uran – po většinu noci kromě večera v Beranu
Neptun – po celou noc v Rybách