V první polovině noci bude možné pozorovat typická zimní souhvězdí a ukážeme si, podle kterých hvězd se na zimní obloze snadno zorientovat. Prosincová obloha naskytne příznivé podmínky pro pozorování dvou největších planet Sluneční soustavy, Jupiteru a Saturnu. Jasnou Venuši spatříme v ranních hodinách nad jihovýchodem. Podíváme se, co je a kdy nastává v prosinci zimní slunovrat nebo jaké zajímavé objekty vzdáleného vesmíru můžeme pozorovat.

V letošním roce připadá zimní slunovrat na 22. 12. v 4:27. Tímto okamžikem začíná astronomická zima, nastane tak nejkratší den a nejdelší noc. V našich zeměpisných šířkách vystoupá Slunce v pravé poledne pouze necelých 16° nad obzor, jak naznačuje obrázek níže.

Bod na obzoru, kde vychází Slunce, se od konce června do prosince neustále posouvá směrem k jihu. V den zimního slunovratu však nastane obrat a bod východu Slunce se začne pohybovat opačným směrem, tedy zpět k severovýchodu. Díky tomuto faktu se den začne prodlužovat, a to až do slunovratu letního, který nastane příští rok 20. června.

Pokud pohlédneme ve večerních hodinách nad severovýchodní obzor, spatříme nízko na obzorem Saturn (0,9 mag), který zapadá v první polovině noci. Dále směrem nad jižní obzor nalezneme souhvězdí typická pro zimní oblohu. Tím nejvýraznějším a asi nejznámějším je souhvězdí bájného lovce Oriona, jehož kulminace připadá na polovinu prosince.

Oriona snadno nalezneme podle tří jasných hvězd (od západu) Alnitak (ζ Ori), Alnilam (ε Ori) a Mintaka (δ Ori), které tvoří Orionův pomyslný opasek a rozděluje celé souhvězdí ve dví. Jistou zajímavostí je, že jméno Alnitak můžeme z arabského názvu „al-nitáq“ přeložit právě jako „opasek“, Anilam jako šnůra perel“ a Mintaka jako „pás“. Všechny uvedené hvězdy jsou zářiví modří veleobři s vysokou povrchovou teplotou, kam mimo jiné patří i nejjasnější hvězda Orionu, Rigel (β Ori) představující z pohledu pozorovatele jeho pravou nohu.

Jižně od Orionova pásu (zhruba 3° od Alnitaku) nalezeme k Zemi nejbližší (1 500 světelných let) emisní mlhovinu s katalogovým označením M42. Velká mlhovina v Orionu, jak se nejčastěji označuje, je klasickým příkladem emisní mlhoviny, tedy oblasti, kde se rodí nové hvězdy.  Mlhovina tvoří pomyslný Orionův meč a spatřit ji lze na tmavé obloze poměrně snadno i bez použití dalekohledu jako mlhavý obláček. Pokud na M42 zamíříme dalekohled, spatříme poměrně velkou skvrnu včetně několika jasných a hmotných hvězd uprostřed, které se zformovaly z této mlhoviny. Tyto velmi mladé a hmotné hvězdy dohromady tvoří otevřenou hvězdokupu ve tvaru lichoběžníku zvanou Trapéz. Další fakta o M42 naleznete ZDE.

Dalším objektem pro relativně snadné pozorování je mlhovina Koňská hlava, kterou nalezneme necelých 0,5° jižně od hvězdy Alnitak. Jedná se o temnou mlhovinu, tedy tmavý a hustý oblak prachu, který nevyzařuje žádné viditelné světlo a pouze zastiňuje světlo hvězd, zářících mlhovin nebo jiných zdrojů světla, které se nachází za tmavým oblakem. Podrobněji o této mlhovině, včetně snímků pořízených letos v listopadu sondou Euclid naleznete ZDE.

Pro snadnější orientaci na zimní obloze nám poslouží již zmíněný Orionův pás. Pakliže budeme vycházet z tohoto uskupení a prodloužíme směr tří hvězd jihovýchodním směrem, nalezneme po Slunci nejjasnější hvězdu oblohy, Sírius (α CMa) ze souhvězdí Velkého psa, o kterém si povíme více v lednovém astrosloupku.

Pokud budeme pokračovat od Orionova opasku severozápadním směrem, nalezneme naoranžovělou hvězdu Aldebaran (α Tau), kterou jsme detailněji rozebrali v minulém sloupku a otevřenou hvězdokupu C41 Hyády v Býku. Pokud budeme pokračovat stejným směrem ještě dál, nalezneme známou otevřenou hvězdokupu M45 Plejády, ve slovanských zemích nazývanou Kuřátka, v řecké mytologii se setkáme s názvem Sedm sester https://hvezdy.astro.cz/nazvoslovi/148-staroveke-plejady-jako-nebeske-sedmero. Obě hvězdokupy jsou pozorovatelné bez dalekohledu, nicméně pro detailnější pozorování je třeba si k ruce vzít triedr nebo dalekohled s okulárem s malým zvětšením a širokým zorným polem, abychom spatřili nejjasnější členy obou hvězdokup najednou.

Pokud se zaměříme na samotného hrdinu Oriona ve starých řeckých legendách a mýtech, zjistíme, že byl obdařen mimořádnou statečností a schopnostmi pro boj a lov. Avšak jeho povaha byla zkažena chvástavostí a pyšností. Často se vychloubal tím, že dokáže ulovit a zabít každé zvíře na světě. To se znelíbilo bohyni Země Gaie, která na něj jako trest za jeho pyšnost seslala jedovatého štíra, aby Oriona zabil. Obě mýtická stvoření se v bájích nenávidí, proto pokud nad obzor vychází Orión, tak Štír naopak zapadá.

Jihozápadně od Plejád, na pomezí souhvězdí Berana a Velryby nalezneme jasného Jupitera (-2,6 mag). Jupiter stále dominuje večerní obloze vysoko nad obzorem. Podmínky pro pozorování Jupiteru a jeho čtyř největších měsíc jsou stále velmi příznivé. Severně od Oriona nalezneme souhvězdí Vozky se šestou nejjasnější hvězdou oblohy, Capellou (α Aur).

Pro lepší orientaci na prosincové obloze nám může pomoci obrazec zvaný Zimní šestiúhelník. Některé hvězdy, které tvoří vrcholy šestiúhelníku, byly již v článku zmíněny, ale pro úplnost sem patří: Pollux (β Gem), Prokyon (α CMi), Sírius, Rigel, Aldebaran a Capella. Tento asterismus se na obloze rozprostírá jak na severní, tak na jižní části oblohy, neboť jím prochází nebeský rovník (kružnice, která je průmětem zemského rovníku na obloze). 

Další možností je nalezení trojice jasných hvězd tvořící tzv. Zimní trojúhelník. Ten se skládá z Prokyonu a Síria a třetí vrchol tvoří často zmiňovaná, proměnná hvězda Betelgeuse (α Ori), která na obloze z pohledu pozorovatele zobrazuje Orionovo levé rameno.

Zhruba v polovině prosince se můžeme těšit na další meteorický roj, Geminidy. V letošním roce můžeme tento roj pozorovat v rozmezí zhruba dvou týdnů, od 4. do 17. prosince. Ostré maximum připadá na 14. prosince okolo 20 h, nicméně bude dobré si počkat až souhvězdí Blíženců, odkud meteory zdánlivě vylétají, vystoupí výše nad obzor. Nemusíme se zaměřit pouze na okolí Blíženců, ale meteory budeme moci spatřit létat prakticky po celé obloze.

Mateřským tělesem Geminid je vyhaslé kometární jádro s označením 3200 Phaeton. Podle odhadů by se mělo jednat o jeden z vydatnějších rojů, neboť jeho ZHR (hodinová zenitová frekvence) předpovídá až několik desítek meteorů za hodinu. ZHR je však oproti předpovědi vždy o trochu nižší, nicméně do karet bude navíc hrát fakt, že pozorování nebude rušit Měsíc (den po novu).  Tak už stačí aby nám přálo počasí a poté se už jen teple obléknout a vyjít v ideálním případě na vyvýšené místo dál od přesvětlených měst a kochat se nádherou tohoto nebeského úkazu. Více o původu a pozorování Geminid naleznete ZDE.

Viditelnost planet:

• Merkur – počátkem měsíce večer nad jihozápadem, ve Střelci
• Venuše – ráno nad jihovýchodem, ve Vahách
• Mars – nepozorovatelný
• Jupiter – po většinu noci kromě rána, v Beranovi
• Saturn – večer nad jihozápadem, ve Vodnáři
• Uran – po většinu noci kromě rána, v Beranovi
• Neptun – večer nad jihozápadem, v Rybách

Fáze Měsíce:

• 5. 12.   v 5:49 v poslední čtvrti
• 12. 12. v 23:32 v novu
• 29. 12. v 18:39 v první čtvrti
• 27. 12. v 0:33 v úplňku

Zdroje:

https://www.heavens-above.com/

https://www.astro.cz/clanky/ukazy/deni-na-obloze-behem-roku-2023.html#3

CORNELIUS, G., Průvodce noční oblohou, Knižní klub Balios, 1999. ISBN: 80-7176-855-3

DVOŘÁČKOVÁ, V., Souhvězdí a jejich mýty, Praha: Nakladatelství Levné knihy KMa, 2005. ISBN: 80-7309-272-7

Hvězdářská ročenka 2023

Hvězdářský kalendář 2023

S přáním jasné oblohy a radosti z pozorování přeje Karel S