Astrosloupek - červenec 2023 - Krušnohorská astronomická společnost, z. s.Krušnohorská astronomická společnost, z. s.

Hned začátkem července nás čeká přiblížení Venuše a Marsu. Objasníme si pojem kvazikonjunkce. Budeme se věnovat letní obloze a objektům vzdáleného vesmíru, které můžeme pozorovat. Řekneme si, co je to Čajová konvice a kde ji na obloze hledat. Další část se bude stručně věnovat mytologii souhvězdí Štíra.

Obsah

Po letním slunovratu, který nastal 21. června se den opět zkracuje, neboť Slunce na své pouti po obloze postupně klesá. Obdobně jako červen, tak i červenec není nejpříznivějším měsícem pro pozorování noční oblohy, jelikož v jeho první polovině nenastává pravá astronomická noc. Té se dočkáme až ve druhé polovině měsíce.

Na přehledném grafickém znázornění svítání a soumraku spolu s vysvětlením těchto pojmů se můžete blíže podívat v odkazu ZDE.

Hned začátkem měsíce se Venuše přiblíží na pouhých 3,6° jihozápadně k Marsu. Toto uskupení nastane na večerní obloze 2. července. Viditelnost Marsu červencem definitivně končí, rudou planetu na obloze opět spatříme až na jaře příštího roku. Venuše dosáhne své nejvyšší jasnosti 7. července (-4,5 mag). Pozorovat ji můžeme na večerní obloze nízko nad západem v souhvězdí Lva jako Večernici. Venuše zapadá začátkem měsíce těsně před 22:00 h a její pobyt se bude na večerní obloze rychle zkracovat.

Připomeňme si pojem konjunkce, který v astronomii vyjadřuje vzájemné přiblížení těles na obloze. To nastává v okamžiku, kdy mají obě planety stejnou délkovou souřadnici. Nicméně v tomto případě, kdy se jedna planeta přiblíží druhé a zase vzdálí bez toho, aniž by se délkové souřadnice rovnaly, nazýváme kvazikonjunkce. Podrobnější popis těchto pojmů naleznete v odkazu ZDE.

Èervenec 01 — **Kvazikonjunce dne 2. 7. 2023 ve 22:00 SELČ, program Stellarium, upravil: Karel Slavík**

Nad severozápadem spatříme asi nejznámější asterismy Velký a Malý vůz. Pokud prodloužíme směr oje Velkého vozu nalezneme jasného Arktura (α Boo) v Pastýři. Nejsevernější část souhvězdí tvoří hvězda Nekkar (β Boo), která představuje pastýřovu hlavu.

Podle jedné z legend je Pastýř spolu se sousedním uskupením Honicích psů strážcem Velké medvědice a Malého medvěda. Na západní straně Pastýře můžeme pomocí malého hvězdářského dalekohledu pozorovat jednu z nejméně zhuštěných kulových hvězdokup NGC 5466 nebo poměrně často vyhledávanou kulovou hvězdokupu M3 v Honicích psech.

Nad západním obzorem spatříme souhvězdí typická pro jarní oblohu, Lva, Pannu nebo Hydru, které v první polovině noci zapadají pod horizont. Směrem na jihozápad spatříme poměrně nenápadné souhvězdí Vah. Východně od Vah se nachází souhvězdí Štíra s jasným červenooranžovým veleobrem Antarem (α Scorpii), který má na obloze zobrazovat štírovo oko. Nad Štírem spatříme souhvězdí Hada a Hadonoše, které do 20. let 20. století tvořily jeden celek. V Hadonoši nalezneme řadu jasných kulových hvězdokup např. M10, M12 nebo M14, které jsou vhodné pro pozorování amatérskými dalekohledy.

Hvězda Antares je nejjasnější stálicí ve Štírovi. Jedná se o hvězdu ve stádiu Červeného obra, což je hvězda ve svém pozdním stádiu vývoje. Zároveň je Antares dvojhvězdou vzdálenou necelých 500 světlených let od Země. Jeho hmotnost je zhruba 20násobná oproti našemu Slunci a průměr převyšuje 700 násobek Slunce. Na obloze lze Antares spatřit v letních měsících nízko nad jihem s mírně červenooranžovým odstínem, a to díky jeho nízké povrchové teplotě 3500 K. Pro porovnání povrchová teplota Slunce je necelých 5800 K.

Jméno Antares z řečtiny představuje soupeře Areova. Arés byl řeckou obdobou římského boha války Marta, symbolizovaného rudou planetou, tedy planetou Mars. Společně s Aldebaranem (α Tau), Regulem (α Leo) a Fomalhautem (α PsA) patří ke skupině tzv. „Královských hvězd“, podle kterých se v minulosti určovala roční období. Občas se hvězdě říká Cor Scorpii, tedy „srdce štíra“.

Štíra můžeme z našich zeměpisných šířek spatřit pouze částečně, neboť jeho tělo se táhne výrazně pod ekliptiku. Museli bychom vycestovat např. do jižní Evropy, kde Štíra spatříme jako snadno rozpoznatelné a výrazné souhvězdí.

Podle mytologie z období klasického Řecka a Říma bylo souhvězdí mnohem rozsáhlejší. Štír měl svá klepeta na obloze delší. Ty zahrnovaly hvězdy náležící dál na východ oblohy až do sousedních Vah. Podle jedné z legend přikázala bohyně Země Gaia štírovi, aby bodl bájného lovce Orióna do nohy. Orióna následně vyléčil řecký léčitel Asklépios. Pokud tedy na východě vychází Štír, poražený Orión právě klesá pod obzor. Tato dvě souhvězdí tedy nemůžeme nikdy spatřit na obloze současně. Následující východ Orióna na večerní obloze symbolizuje jeho znovuoživení a zlom v roční době, tedy začátek podzimu na severní obloze.

**Souhvězdí Štíra, zdroj: CORNELIUS, G., Průvodce noční oblohou, Knižní klub Balios, 1999, str. 105**

V severní části Štíra můžeme pozorovat kulovou hvězdokupu Messierova katalogu M80 vhodnou již pro střední triedry a ve středním hvězdářském dalekohledu o průměru 200 mm. Ve větším dalekohledu rozeznáme zrnitost hvězdokupy a několik jednotlivých hvězd na její periferii.

V polovině spojnice ocasu Štíra a hrotu šípu sousedního souhvězdí Střelce nalezneme Motýlí hvězdokupu. Při troše představivosti nám uspořádání hvězd ve hvězdokupě může připomínat tvar motýla s rozevřenými křídly. Jedná se o typ otevřené hvězdokupy s katalogovým číslem M6. Pozorovat ji lze velmi nízko nad jihem kolem půlnoci a opět nám pro její pozorování postačí pouze triedr, který rozliší 15 až 20 hvězd.

**Otevřená hvězdokupa M6, zdroj: Wikipedia Commons**

Vysoko nad jihem se nachází méně výrazný Herkules s kulovou hvězdokupou M13. Návod pro její snadné nalezení najdete v květnovém astrosloupku ZDE.

Nad jihovýchodem se nachází Letní trojúhelník, který svým středem protíná Mléčnou dráhu. Složen je z hvězd Deneb (α Cyg), Altair (α Aql) a Vega (α Lyr). Díky těmto hvězdám, které tvoří hlavní orientační body se zejména na tmavé obloze (mimo světelný smog umělého osvětlení) snadněji zorientujeme.

**Letní trojúhelník, program Stellarium, upravil: Karel Slavík**

Na východ od Herkula spatříme malé souhvězdí Lyry. V její spodní části nalezneme pomocí většího triedru nebo středního hvězdářského dalekohledu menší ostře ohraničenou skvrnu. Jedná se o vizuálně zajímavou planetární mlhovinu M57.

Jihovýchodně od Lyry se nachází méně výrazné souhvězdí Lištičky, ve kterém nalezneme další planetární mlhovinu Činka. Spatříme ji zhruba 3° severně od hvězdy γ Sagittarii představující hrot šípu.

Tento typ mlhovin je tvořen zářící obálkou plynů přibližně kruhového tvaru. Je projevem závěrečného stádia vývoje obdobně hmotných hvězd jako naše Slunce, kdy hvězda odvrhne svou vnější plynnou obálku do mezihvězdného prostoru. Konečným stádiem je bílý trpaslík, který se nachází zhruba uprostřed mlhoviny.

Život tohoto druhu mlhovin je relativně krátký. Do mezihvězdného prostoru se mlhovina rozplyne během několika desítek tisíc let. Za své pojmenování vděčí slavnému anglickému astronomovi a konstruktéru dalekohledů Williamu Herschelovi, kterému mlhovina připomínala kotouček planety. Nemá tak žádnou souvislost s planetami, jak by název mohl na první pohled napovídat.

Mlhovina Činka byla první objeveným objektem tohoto druhu, kdy ji v roce 1764 při jednom z pozorování zaznamenal Charles Messier a zařadil do svého katalogu s pořadovým číslem 27. Pro zajímavost, mlhovina je od Země vzdálená téměř 1250 světelných let a v průměru má přes 2 světelné roky.

**Mlhovina M27 Činka, zdroj: Wikipedia Commons**

Nízko nad jihovýchodem vystupuje méně výrazné souhvězdí Střelce. Toto hvězdné uskupení v České Republice nevychází nad obzor celé, obdobně jako již zmíněný Štír. Ve Střelci nalezneme řadu zajímavých objektů vzdáleného vesmíru (celkem 15 objektů Messierova katalogu). Pro lepší orientaci na této části oblohy si můžeme pomyslně pospojovat několik jasnějších hvězd ve Střelci, které tvoří obrazec známý jako Čajová konvice.

Èervenec 08 — **Čajová konvice, program Stellarium, upravil: Karel Slavík**

Èervenec 09 — **Souhvězdí Střelce, zdroj: CORNELIUS, G., Průvodce noční oblohou, Knižní klub Balios, 1999, str. 10**3

Mezi nejznámější objekty hlubokého vesmíru ve Střelci patří mimo jiné emisní typ mlhoviny Trifid M20 nebo Laguna M8, která je po mlhovině v Orionu druhá nejjasnější. Laguna se nachází v severozápadní části Střelce a k jejímu nalezení na opravdu tmavé a průzračné obloze nepotřebujeme dalekohled, nicméně s alespoň středním hvězdářským dalekohledem rozpoznáme její bližší detaily. V případě Trifidu spatříme tmavé pásy tvořené převážně prachem.

Přibližně 2° severovýchodně od M20 spatříme několik otevřených hvězdokup, např. M21 nebo M18, dále jednu z nejjasnějších kulových hvězdokup vůbec M22. Ta se nachází v severovýchodní části Střelce a je vhodná už pro menší triedr, ve kterém rozeznáme kulový tvar kupy zjasňující směrem ke středu.

Èervenec 10 — **Emisní mlhoviny M20,M18, hvězdokupa M21, zdroj: Wikipedia Commons, upravil: Karel Slavík**

Ve druhé polovině noci můžeme nad východem v souhvězdí Vodnáře spatřit Saturn a později vycházející Jupiter v Beranovi. Ideální podmínky pro pozorování Jupiteru budou od začátku října do listopadu, kdy bude pozorovatelný po celou noc. Saturn můžeme pohodlně pozorovat už v tomto měsíci ve druhé polovině noci. Období jeho nejlepší viditelnosti nastává právě od července do října.