Slunce vstupuje do znamení Raka a nastává astronomické léto. Ukážeme si, jaké souhvězdí na letní obloze můžeme spatřit nebo co je tzv. Velký diamant. Těšit se můžeme na přechod Marsu přes hvězdokupu Jesličky a na jasnou Venuši nad západním obzorem nebo možnost pozorování nočních svítících oblak.
Obsah
Okamžik, kdy bude Slunce nad obzorem v pravé poledne nejvýše a nastane nejdelší den připadá v letošním roce na 21. června. Tento okamžik nazýváme letním slunovratem. Slunce vstupuje do znamení Raka a na severní polokouli nastává astronomické léto. Letní a zimní slunovrat souvisí s náklonem zemské rotační osy vůči ekliptice, jak je patrné z obrázku níže.
Od konce května do zhruba poloviny července jsou noci na našem území poměrně světlé. Nikdy se zcela nesetmí, neboť Slunce v tomto období nezapadá více než 18° pod obzor. Této situaci říkáme astronomický soumrak. Nikdy tak nenastane „pravá“ astronomická noc, kdy Slunce zapadá více než 18° pod horizont.
Nízko nad západním obzorem stále spatříme souhvězdí jarní oblohy Raka, Lva nebo Hydry. V Raku spatříme velmi jasnou Venuši jako Večernici a poblíž ní méně nápadný oranžový Mars. Podmínky pro pozorování Venuše budou tento měsíc nejpříhodnější, neboť se bude 4. června nacházet v největší východní elongaci.
Pokud se vnitřní planeta (Merkur nebo Venuše) nachází poblíž maximální východní elongace znamená to, že planeta je od Slunce úhlově nejdále a zapadá později než Slunce. Kotouč Venuše je z poloviny osvětlený Sluncem a zároveň je od něj úhlově nejdále (v tomto případě přes 45°). jasnou Venuši spatříme začátkem června nad západním obzorem. Pod obzor zapadá až zhruba půl hodiny po půlnoci.
Na přelomu května a června spatříme v první půli noci nad západem zajímavou podívanou v podobě přechodu Marsu přes otevřenou hvězdokupu M44 Jesličky. K nejbližšímu přiblížení ke středu hvězdokupy dojde 2. června.
O týden později spatříme na východní straně od Jesliček Mars a ze západu jasnou Venuši. Obě planety budou vzdáleny asi 3,5° od centra hvězdokupy, jak naznačuje obrázek níže. Úkaz lze sledovat za příznivého počasí po 22 h ideálně s otevřeným výhledem na západní obzor.
Jesličky jsou jednou z nejbližších a nejjasnějších hvězdokup na obloze, které dle současných odhadů vznikly před více jak 500 miliony lety. Mají velmi obdobné složení, stáří a vlastní pohyb jako hvězdokupa Hyády v souhvězdí Býka. Průměr středové části hvězdokupy činí asi 23 světelných let, celkový průměr včetně různých výběžků je přes 80 světelných let. Její nejjasnější část zabírá na obloze přibližně 1,5°, což jsou zhruba tři měsíční úplňky vedle sebe.
Nad jihozápadem spatříme obrazec typický pro jarní oblohu označovaný jako „Velký diamant“. Jedná se o další obrazec na pomezí jarní a letní oblohy (vedle Jarního a Letního trojúhelníku), podle kterého se můžeme snadněji na obloze zorientovat. Skládá ze čtyř poměrně jasných hvězd: Cor Caroli (α Cvn), Arcturus (α Boo), Spica (α Vir) a Denebola (β Leo). Rozměrově je Velký diamant na obloze větší než Velký vůz. Uvnitř obrazce nalezneme méně výrazné souhvězdí Vlasy Bereniky a část Panny. V obou uskupeních se nachází několik desítek galaxií vzdálených milióny světelných let od nás.
Souhvězdí Honicích psů nalezneme poměrně snadno pod ojí Velkého vozu. V Honicích psech spatříme dvě nejjasnější stálice Cor Caroli (α Cvn) a Charu (β Cvn). Zavedl jej v 17. století gdaňský astronom Johannes Hoevelke „Hevelius“. Souhvězdí zobrazuje dva psy v patách Velkého medvěda (UMa), které drží na vodítku Pastýř (Boo). Pod koncovou hvězdou oje Velkého vozu Alkaid (η UMa) nalezneme poměrně často vyhledávanou spirální galaxii M51 zvanou „Vírová galaxie“.
Nejjasnější hvězdu v souhvězdí Honicích psů spatříme na tmavé obloze poměrně snadno. Pokud vezmeme k rukám dalekohled o průměru alespoň 5 cm, rozliší ji na dva samostatné body, jedná se tedy o dvojhvězdu. Cor Caroli, v překladu do češtiny Srdce Karlovo, zavedl slavný hvězdář Edmund Halley. Traduje se, že se hvězda na noční obloze rozzářila 29. května roku 1660, kdy se do Londýna navrátil anglický král Karel II.
Nad jihozápadem můžeme spatřit rozsáhlé souhvězdí Hadonoše (Oph). Hadonoš leží na nebeském rovníku, takže ho můžeme spatřit téměř ze všech koutů světa. Had, kterého Hadonoš nese v rukou, byl původně součástí Hadonoše a tvořily spolu jedno souhvězdí. Jako samostatné souhvězdí byl Had definován koncem 20. let 20. století. Zároveň se skládá ze dvou částí: na západní straně nalezneme hlavu hada (Serpens Caput) a na východní ocas (Serpens Cauda).
V oblasti Hadonoše lze pozorovat přes 25 kulových hvězdokup, což jsou jedny z nejstarších objektů v naší Galaxii (staré 10 a více mld. let). Nacházejí se v galaktickém halu, tedy v oblasti nad nebo pod rovinou disku naší Mléčné dráhy. Tento typ hvězdokup obsahuje stovky tisíc až miliónů velmi starých hvězd, vzdálené jsou od nás desítky tisíc světelných let.
Zhruba v prostřední části Hadonoše nalezneme hvězdokupy Messierova katalogu M12 a M10. Ve středně velkém dalekohledu o průměru alespoň 15 cm nabývají mírně zrnitého vzhledu ve větším už rozeznáme jednotlivé nejjasnější hvězdy. Poměrně jasnými objekty pro snadné pozorování jsou také M19 a M62. Ty však vycházejí v našich zeměpisných šířkách pouze nízko nad obzor.
Nad jihovýchodem spatříme orientační obrazec Letní trojúhelník složený z hvězd Deneb (α Cyg), Altair (α Aql) a Vega (α Lyr). Letní je nazýván, neboť trojice hvězd trojúhelníku kulminuje na noční obloze právě v letních měsících.
Nad východním obzorem spatříme malé, ale výrazné souhvězdí Lyry s již zmíněnou Vegou. V dolní části Lyry nalezneme známou Prstencovou mlhovinu M57. Jedná se o planetární mlhovinu s bílým trpaslíkem v jejím středu, kterou lze pozorovat již středním triedrem jako malou skvrnku. Pokud vezmeme k ruce větší dalekohled, rozpoznáme její kruhový tvar. Vzhled této mlhoviny nám může připomínat prstenec. Je to proto, že mlhovina je k Zemi natočena svým pólem, takže ji pozorujeme jakoby „shora“.
Další zajímavosti:
Začátek astronomického léta je ideálním obdobím pro pozorování tzv. nočních svítících oblaků (NLC). Jedná se o vějířovité mraky s modro-bílým odstínem, které lze pozorovat těsně po západu nebo před východem Slunce v zeměpisných šířkách mezi 50° až 70° severně nebo jižně od rovníku.
Tyto útvary jsou tvořené mikroskopickými prachovými částicemi pokrytými ledem. Nachází se vysoko v zemské stratosféře (okolo 80 km nad zemským povrchem). Jejich původ není zatím zcela objasněn. Podle odhadů by se mělo jednat o částice, které se do atmosféry dostaly vlivem vulkanických explozí nebo průletem mikrometeoritů z kosmického prostoru.
Viditelnost planet:
- Merkur – nepozorovatelný
- Venuše – večer vysoko nad západem v Raku, 4. 6. v největší východní elongaci (45° od Slunce)
- Mars – večer nad západem v Raku
- Jupiter – ráno nad východem v Beranovi
- Saturn – ve druhé polovině noci ve Vodnáři
- Uran – nepozorovatelný
- Neptun – koncem měsíce ráno nad jihovýchodem v Rybách
Fáze Měsíce:
- 4. 6. v 4:41 v úplňku
- 10. 6. v 20:31 v poslední čtvrti
- 18. 6. v 5:37 v novu
- 26. 6. v 8:49 v první čtvrti
Zajímavé články:
https://www.astro.cz/clanky/vzdaleny-vesmir/supernova-v-galaxii-vetrnik-m101.html
https://www.astro.cz/clanky/slunecni-soustava/jak-stare-jsou-prstence-saturnu.html
https://www.astro.cz/clanky/vzdaleny-vesmir/prvni-snimek-cerne-diry-se-silnym-vytryskem.html
https://kosmonautix.cz/2023/05/blue-origin-doda-lander-pro-artemis-v/
https://kosmonautix.cz/2023/05/webbuv-teleskop-studoval-kometu-z-hlavniho-pasu/
Zdroje:
https://www.heavens-above.com/
https://www.astro.cz/clanky/ukazy/deni-na-obloze-behem-roku-2023.html#3
CORNELIUS, G., Průvodce noční oblohou, Knižní klub Balios, 1999. ISBN: 80-7176-855-3
DVOŘÁČKOVÁ, V., Souhvězdí a jejich mýty, Praha: Nakladatelství Levné knihy KMa, 2005. ISBN: 80-7309-272-7
Hvězdářská ročenka 2023
Hvězdářský kalendář 2023